Centra asasínské moci
Asasínů neboli Hašašínů, jak se jim později říkalo v této oblasti, nebylo mnoho. Původně nežili na jednom místě. Ostatní šíitové jimi opovrhovali. Koncem 11. století je v tajnou skupinu sjednotil velmi schopný, ale nelítostný Hasan-ibn-Sabbáh, který věřil v pravou víru a nový výklad islámského učení. Po dobytí hradu Alamut, který se stal jejich sídlem, založil Nizárijský ismá‘íli stát. Obsadili i hrad Lambasar, měli pevnosti po celé Persii a Sýrii. Tam se učili zacházet se zbraněmi, ovládat cizí jazyky, používat převleky, „měnit“ se v jiné osoby a plánovat vraždy. Z těchto míst vysílal Hasan své muže, aby vraždili.
Obávaní chameleoni
Asasíni sehráli na Blízkém východě zlověstnou roli. I tomu nejlépe střeženému vládci či významné osobě, nepřátelům své víry, naháněli strach. Dokázali proniknout do blízkého okruhu jejich lidí, kde žili v utajení měsíce, roky, dokud nenastala vhodná chvíle, aby jim mohli vrazit na veřejném místě dýku do srdce. Právě tím, že připravili o život svého protivníka před očima lidí, vzbuzovali nesmírnou hrůzu. O jejich krutosti se šířily zprávy a vyprávěli historky.
Konec úkladného vraždění
O životě těchto asasínů, mužů, kteří byli ochotni zabíjet a nechat se zabít, se nedochovalo příliš mnoho historických dokumentů. Nelze tedy říct, zda vraždili ze svého vlastního přesvědčení, nebo je na svou víru přivedl Hasan. Nepříliš věrohodné prameny říkají, že je opájel nápojem z hašiše, či jim poskytnul rajský život na zemi, kde obklopeni mladými dívkami, které jim plnily všechna jejich přání, měli hojnost vína, mléka, medu. Jejich konec přišel s vpádem Mongolů ve 13. století, kteří jejich pevnosti i hrad Alamut srovnali se zemí. Do stránek historie se nezapsali kladně. Svůj „odkaz“ však zanechali. Ze slova asasín, původně hašášíjún, jak říkali Hasanovým stoupencům jejich nepřátelé, vzešlo anglické slovo „assassin“, tedy vrah, který zabíjí důležité osoby z politických či náboženských důvodů.
Zdroje: www.ancient-origins.net, www.historynet.com, www.idnes.cz
