Kateřina Veliká (1729 – 1796) se narodila v Pruském království jako princezna Sophie Friederike Auguste. Její otec patřil k vládnoucí dynastii v Anhaltském knížectví, takže byl jistě velmi urozeného původu, nicméně na nejvyšší místa v evropské politice odtud vedla ještě daleká cesta. Sophie měla to štěstí, že si ji vyhlédla ruská carovna Alžběta jako vhodnou partii pro svého synovce a následníka trůnu Petra. Tímto sňatkem se princezna vyšvihla mezi nejvýše postavené ženy Evropy a rychle pochopila, jak si má ve své nové roli počínat.
Ačkoli byla vychována v duchu luteránské víry, po příjezdu do Ruska hbitě konvertovala k pravoslaví a přijala jméno Kateřina, respektive Jekatěrina Alexejevna. Poté se snažila naplnit odvěkou povinnost manželky budoucího vladaře, totiž přivést na svět následníka trůnu. Tento bod se ukázal být velmi obtížným. Petr nejevil o intimnosti zájem, raději si hrál s dřevěnými vojáčky a vůbec se choval tak nějak infantilně. Navíc trpěl různými nemocemi a měl zúženou předkožku, které se později připisovala jeho neschopnost zplodit potomka.
Petr III. s manželkou Kateřinou
Po devíti letech čekání se manželé konečně dočkali dvou dětí a ačkoli dětství přežil jen syn Pavel, Kateřina si svou mateřskou povinnost mohla odškrtnout jako splněnou. Dodnes přitom není jisté, zda své děti opravdu zplodila s Petrem, nebo zda za něj zaskočil některý z jejích urozených milenců.
Carevna Alžběta zemřela roku 1761 a Kateřinin manžel nastoupil na trůn jako Petr III. Dlouho se ze své vlády neradoval, hned příštího léta ho sesadili důstojníci z gardy a nechali ho uvěznit. V potyčce se svými vězniteli byl krátce nato Petr zabit a Kateřina vítězoslavně vtáhla do Petrohradu, kde se nechala korunovat carevnou. Vypadalo to, jako by všechno do puntíku sama naplánovala. Pravdou je, že podpořila spiknutí vůči Petrovi; zda byl ale zavražděn na její rozkaz, je dodnes předmětem spekulací.
Ambiciózní Kateřina dosáhla svého cíle a stala se neomezenou vládkyní ruské říše. Do rukou se jí dostala zaostalá a nevzdělaná země, kde ani většina šlechty neuměla číst a psát, natož aby se vzdělávali poddaní. Pro německou princeznu vychovanou v 18. století to musel být zcela šokující obraz. Přesto Kateřina neučinila nic pro to, aby podmínky ruského lidu zlepšila. I když se západnímu světu prezentovala jako osvícená panovnice a dopisovala si s předními francouzskými vědci, pokusy o sociální reformy v Rusku ve skutečnosti vzdala. Ze zavedených reforem a výhod těžila vesměs jen šlechta, poddaní museli dál robotovat na cizím a žít v bídě. Nic se pro ně nezměnilo.
Pokrokový přístup carevna prokázala snad jen propagací očkování proti pravým neštovicím. Ve své době to byla naprosto přelomová metoda, které mnoho lidí nedůvěřovalo, ale Kateřina Veliká se odhodlala jít příkladem a povolala britského lékaře Thomase Dimsdala, jenž jí očkovací látku osobně aplikoval. Po jejím vzoru se poté nechaly očkovat přibližně 2 miliony Rusů, což tehdy činilo 6 procent populace. Díky Kateřině také v Rusku vznikla první lékařská kolej, ze které se rekrutovali odborní lékaři a chirurgové.
