Stachanov se vlastně vůbec nejmenoval Alexej, nýbrž Andrej. Redaktoři oslavující jeho osobu v deníku Pravda se jaksi ani nenamáhali ověřit jeho křestní jméno a svou chybu nikdy v budoucnu nenapravili.

Stalinské propagandě na jménu ale zase tak nezáleželo. Důležitý byl čin, kterým Stachanov upoutal i samotného Stalina. V dole, kde fáral, se mu podařilo za jediný den narubat 102 tun uhlí, čímž překonal plán o neuvěřitelných 1400 procent!

Lepší příklad zápalu pro tvrdou práci vedoucí ke šťastnému socialismu si nemohlo sovětské vedení přát. Stochanov byl rázem vyzdvihován do nebes a sbíral jedno ocenění za druhým. Jeho tvář se v roce 1935 dokonce objevila v americkém časopise Time. Sovětský svaz si dal záležet, aby se sláva hornického rekordmana roznesla do všech koutů světa.

Ke slávě přišel jak slepý k houslím

Teprve o 53 let později se v SSSR přiznalo, jak to vlastně s tím rekordem bylo. Stochanov si tehdy vzal do dolu namísto tradičně využívaného krumpáče důlní vrtačku, což byla ve své době v Sovětském svazu naprostá novinka. Jeho nadřízený byl k jejímu použití skeptický, protože manipulace s vrtačkou vyžadovala speciální školení i sílu - nástroj vážil okolo 15 kilogramů. Stochanov si ale prosadil svou a podařilo se mu dokázat, že s novou technickou vymožeností půjde práce mnohem lépe.

Rozhodně přitom nečekal, že se kolem jeho výkonu strhne takový humbuk. Doposud byl jen obyčejným mladíkem se základním vzděláním, který se oženil s romskou dívkou a snil o tom, že si jednoho dne pořídí vlastního koně. Nyní od vlády dostal za odměnu nejen koně, ale i malý zařízený byt v Moskvě. Napříště už ani neměl fárat v dole, ale jezdit po Svazu a přednášet o svém mimořádném pracovním nasazení ve školách a v kulturních domech.

Manželka jeho slávu neunesla a opustila ho. Brzy si našel novou. Našel ji v jedné škole, kde přednášel. Studentka Galina ho oslnila svým zpěvem a dočista pro ni ztratil hlavu. Po svatbě se však dívka ještě musela vrátit do školy, aby své vzdělání dokončila.

Z dolů přímo na ministerstvo

Novopečený manželský pár byl krátce poté pozván na recepci nejvyšších stranických špiček. "Stalin mou matku představil celé společnosti," vyprávěla horníkova dcera Violetta reportérům BBC. "Řekl přitom, je mi ctí představit vám manželku vašeho budoucího vládního ministra. Můj otec málem omdlel. Maminka ho musela držet za ruku, aby ho uklidnila. Otec nakonec Stalinovi řekl, děkuji vám za tu čest, ale víte, že nemám dostatečné vzdělání a takové ty věci."

Nedostatek vzdělání však nebyl problém. Stachanov získal teplé místo na ministerstvu těžkého průmyslu a užíval si ho až do roku 1957, kdy nový generální tajemník Nikita Chruščov rozhodl, že už té šaškárny bylo dost. Stachanova vyhostil z Moskvy do Donbasu a přiznal mu malý důchod. Rodina, zvyklá na život v hlavním městě, otce následovat odmítla. Zůstal sám s lahvemi vodky.

S alkoholem se potýkal už delší dobu, ale nyní jeho závislost dospěla do kritického bodu. V 70. letech nastoupil do psychiatrického zařízení, aby se z ní pokusil vyléčit. Zde ho v listopadu roku 1977 zastihla mozková mrtvice, které následně podlehl. Byl smutným příkladem živoucí legendy, kterou sovětský režim uměle vytvořil a po čase ji zase svévolně smazal v souladu se směrem právě vanoucích větrů.

Zdroj: www.bbc.com, www.idnes.cz, echo24.cz