Když se v druhé polovině 30. let minulého století schylovalo k válce, Sovětský svaz potřeboval urychlit výrobu stíhaček, bombardérů a obrněných vozidel. Stalin spolu s Lavrentijem Berijou usoudili, že inženýři podají mnohem lepší výkon ve speciálním pracovním táboře, kde je nebude rušit rodina a kde budou zbaveni možnosti sledovat vlastní ekonomické zájmy. Myšlenka to nebyla nová, gulagy pro internaci vědců vznikaly už během 20. let. V roce 1937 však došlo k hromadnému zatýkání konstruktérů, mezi nimiž nechyběly ani špičky svého oboru.

V říjnu toho roku byl zatčen i slavný Andrej Tupolev. Ačkoli původně s bolševiky sympatizoval, a během carského režimu si dokonce kvůli tomu poseděl krátce ve vězení, nyní byl obviněn ze sabotáže, špionáže a napomáhání ruské fašistické straně. Obvinění to byla samozřejmě nesmyslná, nicméně možnost obhajoby neexistovala.

Po roce věznění byl Tupolev převezen do tzv. šarašky, přísně utajovaného vědeckého institutu, kde byli vězni s inženýrskými diplomy nuceni pracovat na vládních projektech. Moskevská šaraška díky němu získala přezdívku "tupolevka".

Během roku 1940 konstruktér v těchto podmínkách vytvořil vysokorychlostní bombardér Tupolev Tu-2, který se stal jedním z nejvýznamnějších letounů války. "Za odměnu" Andrej Tupolev u soudu vyfasoval desetiletý trest odnětí svobody. Hned po roce byl ale propuštěn. Stalin tak rozhodl poté, co Němci porušili pakt o neútočení a nečekaně napadli Rusko. (Zdroj: en.wikipedia.org)

Můžeme se proto dohadovat, že masové uvěznění konstruktérů na konci 30. let souviselo se Stalinovým plánem spolupracovat s Hitlerem a vojensky obsazovat nová území. Vzdělaní Sověti by s takovou politikou nemuseli souhlasit a vyvstalo by riziko, že by vládní zakázky sabotovali.

Tisíce jiných konstruktérů však takové štěstí jako Tupolev nemělo. Provoz šarašek se omezil (i když nebyl zcela zrušen) až po Stalinově smrti. Do té doby v nich nuceně pracovali odborníci z nejrůznějších technických oborů, od matematiků a chemiků po architekty a výtvarníky.

Podmínky v těchto "intelektuálních" táborech byly o poznání lepší než v gulazích, kde vězni pracovali manuálně. Spisovatel Solženicyn je popsal jako "malinké Rajské ostrovy v souostroví Gulag". K výhodám patřila lepší strava a povolené dopisy rodině. Podrobností o fungování těchto zařízení se však dochovalo velmi málo, většina dokumentace byla zničena. Podařilo se ale dokázat, že odborníci byli zatýkáni cíleně podle toho, co zrovna vláda potřebovala vytvořit. Nezřídka došlo k zatčení celých kolektivů.
(Zdroj: www.ustrcr.cz, Šárka Koukalová: Otroci s inženýrským diplomem)