Stanislava se objevila v úspěšných filmech Ať žijí duchové a Jak se točí Rozmarýny. Do roku 1983 natočila celkem dvanáct filmů, jen v jednom z nich však ztvárnila hlavní roli. Šlo o rodinný snímek Sonáta pro zrzku režiséra Víta Olmera.
Určitě si vzpomenete na pihovanou Petru, kterou trápí nejen zrzavá barva vlasů, ale také dilema, zda se má věnovat hře na klavír, nebo fotbalu. Podobné problémy ve skutečném životě prožívala také její představitelka Stanislava. Málokdo ale tušil, že její potíže byly vlastně mnohem závažnější.
Mladá nadějná herečka prokázala při natáčení velikou svědomitost, když pilně cvičila na klavír a složité skladby zahrála před kamerou vlastnoručně, takže tvůrci nemuseli zapojovat náhradnici. Přes své nadání a píli se však nestala studentkou konzervatoře, jak každý předpokládal. Hereckou i hudební kariéru jí zatrhla její matka, která se hlásila k sektě Svědků Jehovových a nějaké "komedianství" neuznávala. Bez matčina podpisu přihláška na konzervatoř bohužel nemohla být platná.
Zrzka Stanislava tak svou kariéru uzavřela ve 20 letech filmem Fandy, ó Fandy a potom už o ní dlouhé roky nikdo neslyšel. Teprve v roce 1997 se v televizi objevil šokující dokument nazvaný Stáňa, který natočila režisérka Andrea Majstorovičová. Někdejší dětská hvězda se v něm vyznala ze závislosti na tvrdých drogách. Vyšlo také najevo, že se v minulosti musela vyrovnávat se ztrátou drogově závislého partnera, jemuž nevyšly pokusy o normální život a bezmoc ho dohnala k sebevraždě.
Od té doby už pak bylo velmi obtížné zjistit o Stanislavě nové informace. Před deseti lety se jen v jedné internetové diskuzi objevil anonymní příspěvek, který filmové fanoušky uklidnil sdělením, že se Stáňou pracuje a žádné drogy se už v jejím životě nevyskytují. V roce 2016 pak do diskuze přibyl další komentář: "Pracuje v nemocnici v Krči jako sestřička a je velmi příjemná."
Doufejme tedy, že se sympatická "zrzka" skutečně vrátila na správnou cestu a žije spokojený život v ústraní.