Pohádka o Sněhurce se po staletí předávala ústním podáním a podle nejnovějších výzkumů se ukázalo, že není jen fikcí, ale možná je na ní kousek pravdy. Nabídneme vám dvě verze příběhu, které se obě skutečně staly a jsou částí historie. Příběhy dvou dívek, nenáviděných svými nevlastními matkami.
Na jednu z verzí o tom, jak pohádka vznikla, se podívejte tady:
Pohádka o Sněhurce v kostce
Pohádku o krásné Sněhurce, její zlé maceše a zrcadle, známe všichni. Macecha se natolik obávala krásy své nevlastní dcery, že se rozhodla se jí zbavit. Nařídila myslivci, aby Sněhurku odvedl do lesa a zabil, ale myslivec se Sněhurkou soucítil a dal ji svobodu. Tak se vyčerpaná krasavice dostala do chaloupky, kterou obývalo sedm trpaslíků. Sněhurka u nich zůstala a starala se o ně, dokud zrcadlo královně neprozradilo, že dívka žije. Královna převlečená za stařenu se do chaloupky vydala, aby Sněhurce darovala otrávené jablko. Sněhurka jej snědla a upadla do bezvědomí. Trpaslíci jí postavili skleněnou rakev a uložili ji tem k věčnému spánku. A tak ji nalezl i princ, který se do ní okamžitě zamiloval. Přemluvil trpaslíky, aby mu dovolili vzít si rakev a on mohl dívce uspořádat řádný pohřeb. Když spolu s dalšími muži nesli rakev, zakopli o kořeny stromu a otrávené jablko se Sněhurce uvolnilo z krku. Ta se probudila a princ jí vyznal lásku. A pak už spolu žili šťastně až do smrti.
V klasické pohádce si Sněhurka svého prince vezme, realita ale byla jiná.
Verze první: Příběh Margarety von Waldeck
Pohádkou se začal blíže zabývat německý historik Eckhard Sander, který v knize, jíž v roce 1994 vydal, tvrdí, že pohádka možná vychází ze skutečného příběhu. Jeho inspirací byla Margareta von Waldeck, německá hraběnka, která se narodila Filipovi IV. v roce 1533. Když jí bylo 16 let, byla Markéta svou macechou Kateřinou z Hatzfeldu donucena odstěhovat se do Wildungenu v Bruselu, kde se zamilovala do prince, který se později stal španělským králem Filipem II. Markétin otec a macecha vztah z politických důvodů neschvalovali. A náhle Markéta záhadně zemřela ve věku 21 let. Zřejmě byla otrávena a historické prameny poukazují na španělského krále, který možná vyslal španělské agenty, aby Markétu zavraždili.
Samozřejmě, že Sander nabídl vysvětlení i pro trpaslíky a jablko. Otec Margarety von Waldeck vlastnil několik měděných dolů, kde zaměstnával děti, které zde měly postavení téměř jako otroci. Vládly zde velmi špatné podmínky a mnoho dětí zemřelo v mladém věku. Ty, které hrůzy přežily, měly silně zakrnělý růst a deformované končetiny z podvýživy a těžké fyzické práce. Přezdívalo se jim proto "chudí trpaslíci".
A ztvárnění jablka v klasické pohádce by zase mohlo vycházet z historické události v německých dějinách. Tehdy byl zatčen starý muž, který dával jedovatá jablka dětem, které kradly jeho ovoce.
Verze druhá: Příběh Marie Sophie von Erthal
Sandersova tvrzení mají mnoho odpůrců, a dokonce se někteří interpretátoři a vědci domnívají, že předlohou Sněhurky nebyla Markéta von Waldeck, ale Maria Sophia von Erthal, narozená 15. června 1729 v bavorském Lohru nad Mohanem. I její příběh je velmi podobný Shěnurce. Mariin otec, princ Philipp Christoph von Erthal se po smrti jeho manželky, baronky von Bettendorff, znovu oženil s Claudií Elisabeth Marií von Venningen, hraběnkou z Reichensteinu.
Ta však neměla ráda své nevlastní děti. Na zámku, kde žili, se nacházela akustická hračka, mluvící zrcadlo, které v roce 1720 zkonstruovala Zrcadlová manufaktura Mohučského kurfiřtství v Lohru. V této verzi jsou trpaslíci spojeni s hornickým městečkem Bieber, které se nachází západně od Lohru a je zasazeno mezi sedmero horami. Do nejmenších štol se mohli dostat jen velmi malí horníci, kteří často nosili světlé kápě. Skleněná rakev zase může souviset s proslulou sklárnou v regionu, a otrávené jablko se smrtelným jedem nočním, který v Lohru hojně roste.
Tyto dvě verze rozhodně nejsou jediné. A ať už je pravda jakákoli, je jisté, že slavná pohádka je postavena na historickém základě.
Zdroje:
www.ancient-origins.net, en.wikipedia.org/wiki/Margaretha_von_Waldeck, libbyjanecharleston.medium.com,
