"Největším problémem bylo, zabukovat uprostřed sezóny horskou chatu pro osmdesát lidí," vzpomínal režisér Karel Smyczek. Film se proto musel natáčet na několika různých místech a od střihačů se očekávala opravdu precizní práce, aby to divák nepoznal. Některé záběry se dotáčely později v barrandovské rekvizitárně, pokoje učitelek se filmovaly dokonce v pražské ubytovně pro stavební dělníky.
S výběrem herců zkušený Smyczek potíže zdánlivě neměl. U konkurzu dbal mimo jiné na to, aby každý vybraný účastník uměl lyžovat. Jen Valentině Thielové odpustil, že na lyžích neudržela rovnováhu ani na rovině, ve filmu si ji přál mít. Elegantní profesorku Boženku tak ve snímku vidíme na kopci jen postávat. O to větší překvapení režiséra čekalo přímo během akce, kdy zjistil, že lyžovat neumí ani hlavní protagonista Václav Kopta. Mladý student konzervatoře zkrátka u konkurzu zalhal, aby mu první větší herecká příležitost neunikla. Na hory se navíc vypravil bez teplého oblečení, protože vůbec nevěděl, do čeho jde. Na změnu obsazení už bylo pozdě, a tak Smyczek pro scény s Koptou na lyžích sehnal na poslední chvíli dubléra.
Produkce se zase zapotila při shánění exkluzivní lyžařské kombinézy, ve které měla na horách oslňovat Eva Jeníčková v roli přitažlivé Mariky. Na počátku 80. let se takový oblek dal sehnat jen v Tuzexu a televize neměla povolení směňovat bony, takže ho nemohla zakoupit. Kombinézu si Jeníčková nakonec jen vypůjčila a po celou dobu filmování trnula hrůzou, aby ji nezničila.
Režisér Smyczek si zřejmě dopředu neuvědomil, že děj, který točí, se bude v určité podobě při natáčení odehrávat i ve skutečnosti. Přecijen vyrazil na hory s početnou skupinou středoškoláků, kteří se mimo školu chovali jak utržení ze řetězu. Představitel rebela Vikiho Antonín Duchoslav chtěl se štábem ponocovat a hrát karty o peníze. "Bál jsem se, že by mě obral, tak jsem ho zahnal spát," přiznal režisér, který během noci osobně kontroloval dívčí pokoje, protože se hrozil představy, že by tam chodili přespávat chlapci.
Během natáčení noční scény, kdy třída sáňkuje před boudou, měl ale opravdu nahnáno. Jeden z chlapců sjel kopec v pytli, zmizel ve tmě a narazil do hrazení u vleku. Režisér u něj do rána seděl ve vrchlabské nemocnici a uklidnil se až ve chvíli, kdy lékaři hocha propustili.
Ačkoli měl být film naprosto apolitický, komunističtí cenzoři si na něm své mušky stejně našli. Nelíbilo se jim například, že na konci morálně vítězí jedinec, a nikoli kolektiv. Vedoucí tajemník krajského výboru KSČ v Ostravě zase nemohl skousnout, že mladí studenti ve snímku pijí alkohol. "Soudruzi, rodiče teď nebudou pouštět děti na hory!" lamentoval a Sněženky a Machry na nějaký čas v Severomoravském kraji zakázal promítat.