Roza Šaninová byla jednou z nejúspěšnějších sovětských odstřelovaček druhé světové války. A také jednou z nejpronásledovanějších. Oficiálně je jí na vrub přičítáno jen při jediném pokusu o její zadržení 75 nic netušících mužů a německých důstojníků, včetně 12 nepřátelských odstřelovačů. A co je perlička – Roza střílela starou zbraní, opotřebovanou puškou Mosin Nagant.
Sovětské odstřelovačky v první linii
Roza byla jednou z více než 2 000 odstřelovaček, které Sověti vycvičili a zaměstnali, aby zlikvidovaly německé cíle. Některé z nich dosáhly obrovské slávy a byly těmi neobávanějšími bojovníky. Nebo bojovnicemi?
Například Lyudmila Pavlišenko měla potvrzených 309 „sestřelů“ a byla za své úspěchy vybrána na turné po spojeneckých zemích, které zahrnovalo návštěvu Bílého domu Franklina Roosevelta. Pak tu byla Nina Petrová, která sloužila jako zdravotní sestra na frontě, ačkoli byla instruktorkou tělesné výchovy a před válkou trénovala střelce. Zpočátku se Sověti zdráhali ji zaměstnat jako odstřelovačku kvůli jejímu pohlaví a věku, bylo jí 48 let. Nakonec ji však bylo povoleno, co chtěla, a časem začala Nina vyučovat kurzy odstřelovačů v první linii.
Roza Šaninová
Podobné frontové programy zřídily i další jednotky, až byla nakonec v březnu 1942 u Moskvy založena Ústřední škola pro instruktory odstřelovačů, jehož součástí byl samostatný tříměsíční výcvikový program pro ženy. Ženy pracovaly ve dvoučlenných týmech, studovaly balistiku, počítaly vzdálenosti, naučily se maskování a trávily hodiny na střelnici střílením na vzdálenost. Věděly, jak je důležité ignorovat „prosté vojáky“ a zaměřit se na důstojníky, kulomety a komunikační personál. Ženy, které prošly tímto kurzem, byly jednoznačně skvělé pro svou práci, protože k tomu, co se naučily, přidaly ještě obětavost a odhodlání. Koncem května 1943 byl výcvikový program přejmenován na Ústřední ženskou školu odstřelovacího výcviku a byl prodloužen ze tří měsíců na sedm. O měsíc později byla ženská škola přemístěna do Amerova v Čečensku a poté se za několik měsíců přestěhovala do blízkosti Podolska v Moskevské oblasti. Jednou z absolventek této školy se stala i Roza Šaninová.
Rozina „trojka“
Roza byla vždy problematická - ignorovala zásadní směrnice, s nikým se moc nebavila a neustále si psala svůj deník. Tam si zaznamenávala její nejosobnější myšlenky a pocity. Později se sblížila se dvěma odstřelovačkami, Alexandrou Jekimovou a Kaleri Petrovou. Společně vytvořili tzv. Trojku. A detaily z jejich života si Roza pečlivě zaznamenávala do deníku. Ten později odhalil i její nevyrovnanost, nekontrolované záchvaty pláče, vztek při konfrontaci s nadřízenými. Její dramatické změny nálad by dnes byly zřejmě diagnostikovány jako bipolární porucha.
Život nahoře a dole
V Roziných denících bylo mnoho poznámek o porušení řádu. Ač byly její akce většinou úspěšné, za porušení disciplíny byla pokárána, na což nedbala. Další sankce měly za následek jen další zlostné záchvaty. K tomu všemu se přidala ještě její utkvělá potřeba zabíjet a být vždy v první linii. "Nějaká síla mě táhne do předních linií," napsala si do deníku. „Vzadu se nudím. Někteří lidé říkají, že se chci jen vrátit ke klukům, ale nemám tam nikoho, koho bych znala. Chci vidět skutečnou válku."
I přes její problémy byla Roza nakonec oceněna Řádem slávy třetí třídy i Řádem slávy druhé třídy za své střelecké umění v předních liniích. Její postoj a chování přispěly k jejímu téměř mýtickému postavení a pomohly generovat další články v národním a mezinárodním tisku o smrtící, půvabné odstřelovačce.
A pro svou drogu nakonec Roza i padla. „Moje definice štěstí je boj za druhé… Pokud musím pro všeobecné štěstí padnout, jsem připravena." A to se i stalo.
Roza Šaninová padla 27. ledna, jen několik měsíců před svými 21. narozeninami, v krutých bojích ve východním Prusku, den poté, co chránila zraněného dělostřeleckého důstojníka.
Zdroje: military.wikia.org, www.greydynamics.com, rarehistoricalphotos.com
