Neobvykle vyjádřené
Sošky a obrazy obvykle zobrazují utrpení Ježíše Krista přibitého hřeby skrz dlaně a chodidla na kříž. Někdy mu z ran vytékají pramínky krve. Z něco málo přes metr vysoké dřevěné sochy ze 17. nebo 18. století známé jako Kristus strpění (Lord of Patience), která znázorňuje jeho mučednickou smrt, běhá mráz po zádech. Z jeho tváře lze vyčíst nesmírné utrpení. Na ní, stejně jako na rukou a nohou, má otevřené rány, tělo pokryté šrámy. Obličej, krk a ruce má potřísněné krví…
Socha patří mexické farnosti San Bartolo Cuautlalpan, městečku necelých padesát kilometrů od Mexico City. Byla mezi sochami, které měli v plánu v roce 2014 zrestaurovat mexičtí odborníci z Národní školy restaurování, konzervace a muzeologie při Národním ústavu antropologie a historie.
Následující video zachycuje celou sochu Krista i s detaily zubů:
Obvyklé neobvykle
Malovaná postava sedícího Ježíše, který upírá smutné oči někam do dálky má pootevřená ústa a v nich jsou vidět zuby. Na první pohled se tím až tak moc neliší od jiných podobných soch v Mexiku. Dle Fanny Unikel-Santonciniové, která restaurátorské práce vedla „… je běžné, že podobné sochy mají zuby, ale obvykle jsou vyrobené ze dřeva nebo jednotlivě vyřezané ze zvířecí kosti…“, vysvětluje a dodává: „Musíme si uvědomit, že lidé byli velmi, velmi zbožní. Naprosto věřili v posmrtný život, a tak pro ně byly důležité…“
V rámci příprav na restaurování odborníci sochu Krista strpění (snášení bolesti) zrentgenovali a zjistili, že má osm perfektně zachovalých zubů z dospělého člověka, dokonce i s kořeny!
Socha Krista má osm perfektně zachovalých lidských zubů i s kořeny
Trpící Kristus v úctě
Restaurátorka říká, že v Mexiku často farníci dobrovolně darovali své vlasy na výrobu paruk pro sochy svatých. Zuby a nehty, jak již bylo řečeno, ale byly z kostí zvířat nebo z rohoviny. Domnívá se, že v tomto případě byly zuby darované jako projev vděčnosti. Nebo jsou způsobem, jak se více přiblížit náboženské postavě. V každém případě to je jediná známá socha Krista s lidskými zuby. Jelikož restaurátoři neměli žádné dobové záznamy, které by sochu zmiňovaly, není jasné, zda to jsou zuby zesnulých či živých lidí.
Dle Unikel-Santonciniové však není pravděpodobné, že by mohly být svatou relikvií, protože ty obvykle bývají vystavené v relikviáři. Restaurátoři také na soše odkryli zelenou a krvavě rudou barvu. Domnívají se, že pochází z původního nátěru a později byly překryté „moderní béžovou retuší." Což svědčí o tom, že si sochy komunita nesmírně vážila a chtěla ji důstojně uchovat, dnešními slovy „restaurovala ji“.
Zdroje: www.bbc.com, www.cnet.com, www.dailymail.co.uk
