Bočanovi v té době ale zrovna skončil pětiletý zákaz filmování a stranická objednávka byla jedinou šancí, jak opět usednout na režisérskou židli. Soudruzi mu natvrdo pohrozili, že když tuto práci odmítne, u filmu si už neškrtne. A tak Bočan svolil.
K dispozici měl bohatý rozpočet a celou plejádu nejznámějších herců, kteří na natáčení do Ostravy létali z Prahy letadlem. Ve filmu si prosadil komediální prvky, díky nimž byl výsledek záživnější a divácky přitažlivější, velmi se ale rozčiloval nad obsazením Rázlové. Ačkoli jí neupíral herecké schopnosti, vadilo mu, že byla do role dosazena "shora". Při natáčení ji proto peskoval za každou maličkost, Rázlová však jeho útoky dokázala ostře odrážet.
U komunistů neprošel ani Bočanův návrh obsadit do role předsedy ROH Josefa Kemra. "Řekli mi, že jsem se zbláznil. Pan Kemr byl silně věřící katolík, takže na šéfa odborářů se kádrově nehodil," vzpomínal Bočan, který nakonec Kemrovi svěřil jinou úlohu.
Přes všechny snahy komunistického vedení učinit z Party hic tendenční propagandu se Bočanovi podařilo natočit úsměvnou veselohru, která hraničí s parodií. Naivitu scénáře zachránili výborní herci v čele s Vladimírem Menšíkem, který se do dolů odvážil i přes silné astma a k natáčení si musel přizvat i lékaře.
Nemilou historku pak může vyprávět Josef Dvořák. Ten se sice na plátně zdráhá vyměnit půllitr piva za sklenici mléka, ale ve skutečnosti po večerech zůstával střízlivý, aby se vyhnul ranní kocovině a náročné natáčení v dolech zvládl. V hospodě se kvůli tomu dostal do konfiktu se štamgasty. Jeden opilec se urazil, že si s ním Dvořák nechce připít, a zahájil rvačku, ze které herec vyšel s vyraženými předními zuby. Štáb mu potom musel narychlo zajistit protézu, aby se vůbec mohlo točit dál.