Kruté tresty ve středověku za homosexualitu a jiné prohřešky proti mravnosti

Termínem sodomie se v minulých dobách označovalo veškeré sexuální chování, které bylo v rozporu s přirozeností. Do stejné škatulky se řadilo jak pohlavní obcování se zvířaty, tak anální a orální styk, později k výčtu přibyla i nekrofilie a masturbace. Za prokázané delikty padaly tresty nejvyšší ještě v raném novověku.

Zajímavostí je, že až do 11. století církev nepohlížela na homosexuální styk jako na smrtelný hřích a trestala jej mírně; provinilcům mohlo být nakázáno pokání nebo pobyt v klášteře. Teprve od doby, co homosexualitu ve svých spisech ostře odsoudil italský teolog Petr Damián (1007-1072), začaly být intimní prohřešky měřeny mnohem přísnějším metrem. Damián vnímal styk mezi jedinci stejného pohlaví stejně jako masturbaci za "iracionální sílu podkopávající morálku, náboženství i společnost samu."

Proti homosexualitě vystupoval rovněž Tomáš Akvinský (1225-1274), který ji spojil se svou teorií přírodního zákona: "Určité hříchy jsou proti přírodě, jako například soulož mužů a žen se zvířaty." Stejně tak byl podle Akvinského nepřirozený i styk mezi osobami stejného pohlaví, protože nesměřoval "k účelu, za kterým byla člověku sexualita dána".

Z tohoto pohledu byly odsouzeníhodné v podstatě veškeré erotické praktiky, které nevedly ke splození dítěte; jediným přijatelným sexuálním aktem se stal genitální styk mezi mužem a ženou.

Ve Francii ve 13. století hrozila za homosexuální styk mezi muži kastrace, po druhém provinění už následovalo useknutí různých částí těla a po třetím byl viník upálen. Přísné tresty se vztahovaly i na ženy. V roce 1477 byl v Německu zaznamenán případ, kdy byla mladá dívka za lesbický vztah utopena. O necelých 50 let později čelila stejnému obvinění Francouzka Laurence Poitevin, která se však "upřímně kála", a tak byla odsouzena pouze k šestiměsíčnímu vězení.

Za přitěžující okolnost se považovalo, pokud si obviněný vynutil homosexuální styk násilím. V lednu roku 1590 byl například v českých Žehušicích na hranici upálen mladý učitel Sixtus, který se přiznal k hanebným činům vykonávaným na svých žácích. Pokud byl ale provinilec šlechtického původu, mohl se z problému vykroutit snáze. Jako třeba hrabě Zikmund z Tschirnhausu, jenž v 18. století donutil k povolnosti řadu svých sluhů a poddaných. Ten byl původně odsouzen k doživotnímu žaláři, nakonec si však směl vězení odpykat ve vlastním domě v Nise, kde dále obtěžoval lokaje.

Výraznou změnu v posuzování homosexuality přinesl trestní zákoník Josefa II. z roku 1787, který zrušil trest smrti a za sodomii udílel jen lehčí tresty v podobě krátkodobého vězení, týdenního vykonávání veřejně prospěšných prací nebo výprasku. Trest smrti byl sice zanedlouho opět obnoven, na homosexuály se už ale nevztahoval.