Kruté tresty ve středověku za homosexualitu a jiné prohřešky proti mravnosti

Nataša Slánská | 16. 3. 2020
Sv. Petr Damián nazýval homosexualitu sodomií
Akvinského filosofie nahrála nejkrutějším trestům.
Josef II. zrušil trest smrti a homosexuály postihoval jen mírně.

Termínem sodomie se v minulých dobách označovalo veškeré sexuální chování, které bylo v rozporu s přirozeností. Do stejné škatulky se řadilo jak pohlavní obcování se zvířaty, tak anální a orální styk, později k výčtu přibyla i nekrofilie a masturbace. Za prokázané delikty padaly tresty nejvyšší ještě v raném novověku.

Zajímavostí je, že až do 11. století církev nepohlížela na homosexuální styk jako na smrtelný hřích a trestala jej mírně; provinilcům mohlo být nakázáno pokání nebo pobyt v klášteře. Teprve od doby, co homosexualitu ve svých spisech ostře odsoudil italský teolog Petr Damián (1007-1072), začaly být intimní prohřešky měřeny mnohem přísnějším metrem. Damián vnímal styk mezi jedinci stejného pohlaví stejně jako masturbaci za "iracionální sílu podkopávající morálku, náboženství i společnost samu."

Proti homosexualitě vystupoval rovněž Tomáš Akvinský (1225-1274), který ji spojil se svou teorií přírodního zákona: "Určité hříchy jsou proti přírodě, jako například soulož mužů a žen se zvířaty." Stejně tak byl podle Akvinského nepřirozený i styk mezi osobami stejného pohlaví, protože nesměřoval "k účelu, za kterým byla člověku sexualita dána".

Z tohoto pohledu byly odsouzeníhodné v podstatě veškeré erotické praktiky, které nevedly ke splození dítěte; jediným přijatelným sexuálním aktem se stal genitální styk mezi mužem a ženou.

Ve Francii ve 13. století hrozila za homosexuální styk mezi muži kastrace, po druhém provinění už následovalo useknutí různých částí těla a po třetím byl viník upálen. Přísné tresty se vztahovaly i na ženy. V roce 1477 byl v Německu zaznamenán případ, kdy byla mladá dívka za lesbický vztah utopena. O necelých 50 let později čelila stejnému obvinění Francouzka Laurence Poitevin, která se však "upřímně kála", a tak byla odsouzena pouze k šestiměsíčnímu vězení.

Za přitěžující okolnost se považovalo, pokud si obviněný vynutil homosexuální styk násilím. V lednu roku 1590 byl například v českých Žehušicích na hranici upálen mladý učitel Sixtus, který se přiznal k hanebným činům vykonávaným na svých žácích. Pokud byl ale provinilec šlechtického původu, mohl se z problému vykroutit snáze. Jako třeba hrabě Zikmund z Tschirnhausu, jenž v 18. století donutil k povolnosti řadu svých sluhů a poddaných. Ten byl původně odsouzen k doživotnímu žaláři, nakonec si však směl vězení odpykat ve vlastním domě v Nise, kde dále obtěžoval lokaje.

Výraznou změnu v posuzování homosexuality přinesl trestní zákoník Josefa II. z roku 1787, který zrušil trest smrti a za sodomii udílel jen lehčí tresty v podobě krátkodobého vězení, týdenního vykonávání veřejně prospěšných prací nebo výprasku. Trest smrti byl sice zanedlouho opět obnoven, na homosexuály se už ale nevztahoval.

Tagy Francie homosexualita Josef II. Německo Nisa Petr Damián Tomáš Akvinský Žehušice