Alexej Leonov a Pjotr Kolodin byli vzteky bez sebe, když se dozvěděli, že jejich kolega Valerij Kubasov neprošel lékařskou prohlídkou. Rentgenový snímek ukázal nález na plicích a lékaři ho do vesmíru odmítli pustit. Jako naschvál se to muselo stát těsně před odletem, kdy už byla posádka nastoupena na kosmodromu. Vedení odmítlo nahradit jen Kubasova. K letu Sojuz 11 se měl připravit celý zálozní tým.
Velkou radost ze změny plánu neměli kupodivu ani náhradníci. Velitel Georgij Dobrovolskij a inženýr výzkumník Viktor Pacajev s letem na oběžnou dráhu ještě neměli praktickou zkušenost a jejich výcvik byl tak trochu zanedbán, protože se s jejich nasazením nepočítalo. Palubní inženýr Vladislav Volkov už sice dříve ve vesmíru byl, ale o to více ho rozčilovalo, že teď musí poslouchat rozkazy velitele-nováčka.
Posádka tedy nebyla zrovna sehraná, mezi muži vládlo napětí i nervozita. Říká se, že Pacajev se letu vyloženě bál. Možná to byla předtucha.
Zleva Georgij Dobrovolskij, Vladislav Volkov a Viktor Pacajev
Technické závady a nálada pod psa
Sojuz 11 vzlétl 6. června 1971 z kosmodromu Bajkonur a o den později kosmonauti úspěšně přešli na palubu kosmické stanice Saljut 1. Náladu jim to však nezlepšilo. Na stanici nejprve museli opravit porouchané ventilátory, ke kterým se přidávaly další závady. Tvrdohlavý Volkov vyvolával konflikty s velitelem Dobrovolským a Pacajev mezi nimi stál jako hromosvod. Stísněný prostor, nedostatečné osvětlení a hluk přístrojů pracovní podmínky ještě více ztěžovaly.
Kosmonauti si nedokázali představit, že na stanici stráví plánovaných 25 dní. V podstatě od začátku žádali řídicí středisko o povolení k předčasnému návratu. Neobdrželi ho ani poté, co na Saljutu 1 vypukl požár na elektroinstalaci. Dostali jen pokyn, aby oheň uhasili a pokračovali ve výzkmuné práci.
Těšili se na koňak
Přistávací manévr započal teprve pozdě večer 29. června. Posádka si viditelně oddychla. "Chystejte koňak, zítra se uvidíme!" zahlásil vesele Volkov pracovníkům řídicího centra poté, co se svými kolegy usedl do návratové kabiny. Zakrátko nato potvrdil zážeh brzdícího motoru.
Od té chvíle se už kosmonauti řídicímu středisku neohlásili, což operátoři přisuzovali technické závadě vysílače. Nikdo netušil, jaká tragédie se právě na oběžné dráze odehrála.
Sojuz 11 přistál přesně podle plánu do kazachstánské stepi, kde už na něj čekaly záchranné týmy. Záchranářům bylo divné, že se kabina neotvírá, a tak ji otevřeli sami. Chystali se pronést na přivítanou něco hodně veselého, ale úsměv jim ztuhl na rtech, když kosmonauty našli bez známek života, s modrými skvrnami v obličeji a zaschlými pramínky krve u nosu a uší.
Simulaci spojení Sojuzu 11 s orbitální stanicí a následné tragédie si můžete prohlédnout ve videu:
Drobná závada s tragickými následky
Vyšetřování ukázalo, že jejich smrt způsobila dekomprese a únik vzduchu z kabiny. K tomu došlo poté, co se během zážehu brzdících motorů předčasně uvolnil jeden z ventilů, které měly udržovat stabilní tlak v modulu při průletu atmosférou. Vakuum odsálo z kabiny vzduch bleskovou rychlostí. Kosmonauti zřejmě upadli do bezvědomí už po 15 sekundách a neměli šanci ventil manuálně uzavřít. Kvůli nedostatku místa seděli v kabině jen v lehkých sportovních kombinézách, a nikoli ve skafandrech, které by je bývaly před změnou tlaku a nedostatkem kyslíku ochránily.
Valerij Kubasov v té době obdržel od lékařů dobrou zprávu: změnu na jeho plicích vyvolala silná alergická reakce, takže nešlo o nic vážného. Pookřály dokonce i vztahy s jeho kolegy. Leonov a Kolodin se už na něj nezlobili. Leonov mu naopak přinesl kytici.
Zdroje: https://astronomy.com/, https://www.idnes.cz/, https://allthatsinteresting.com/
