Planeta Venuše je pojmenovaná po římské bohyni krásy. Po desetiletí hledali vědci známky života mimo Zemi jinde. Obvykle se zaměřovali na Mars a v poslední době na Europu, Enceladus a další ledové měsíce obřích planet naší sluneční soustavy.
Venuše je jedním z nejkrásnějších objektů na pozemské obloze a často je nazývána dvojčetem Země. Má navíc zhruba stejnou hmotnost jako Země a mnozí vědci se domnívají, že byla kdysi pokryta vodou a měla atmosféru, ve které mohl vzkvétat život tak, jak ho známe. Atmosféra Venuše stěží umožňuje snadnou návštěvu nebo výzkum. I přesto se o něj ale lidé pokoušeli a vesmírné programy vyslaly desítky robotických misí na Venuši. Mnohé z nich v rámci sovětské série Venera. Venuše však požírá kovy a během několika minut roztaví a rozdrtí kosmické lodě, které na ní přistály. Ze všech pokusů se pouze dvěma podařilo přímo pořídit snímky povrchu Venuše.
Před dvěma lety astronomové objevili vysoko v toxické atmosféře planety Venuše známky něčeho, co by mohlo být životem.
Život? A co dál?
Astronomové po svých pozorováních pomocí výkonných dalekohledů v husté atmosféře Venuše detekovali chemickou látku - fosfin. Jediným vysvětlením zdroje této chemické látky je něco, co je nyní živé. Aniž by tedy vědci sbírali vzorky mikrobů z Venuše ani je jakkoli fotili, objevil se předpoklad, že by na jednom z nejjasnějších objektů na noční obloze byl život.
Povrch Venuše se peče při teplotách stovek stupňů a planeta je zahalena mraky, které obsahují kapičky žíravé kyseliny sírové. Proto by jen málokoho napadlo se na skalnatou planetu zaměřit jako na prostor, kde by byl možný život.
Jiná skupina vědců ale nevidí v mracích kolem Venuše žádný důvod k těmto domněnkám. Plyn by podle nich mohl být výsledkem nevysvětlitelných atmosférických nebo geologických procesů na planetě, o nichž dosud nevíme.
Více informací najdete zde:
Venuši jsme neprávem ignorovali
Objev možného základu života na Venuši je ohromující a nečekaný a mnoho vědců je jím zcela fascinováno. Jak řekla Sara Seagerová, planetární vědkyně z Massachusettského technologického institutu, určitě stojí za to podpořit další výzkum možností života v atmosféře Venuše.
Tato planeta byla dlouho v pozadí. Planetární vědkyně Sarah Stewart Johnsonová říká, že o fosfinu jako biosignaturním plynu pro exoplanety se v poslední době často diskutuje, a to i na světech, které obíhají kolem jiných hvězd.
David Grinspoon, který dlouhodobě propaguje možnost života v oblacích Venuše, chce na pozorování navazovat. Podle něj je možné, že mraky kolem Venuše na podzim roku 2020 odhalují cizí biosféru. „Co víte, jaké je prostředí na planetě, která je v celém vesmíru nejblíže domovu?"
Astronomka Jane Greavesová se již v červnu 2017 rozhodla hypotézu života na Venuši ověřit pomocí dalekohledu Jamese Clerka Maxwella na Havaji. Hledala pak na Venuši známky přítomnosti různých molekul. Různé druhy molekul pohlcují rádiové vlny procházející mraky s různými charakteristickými vlnovými délkami. Jednou z těchto chemických látek, které astronomka našla, byl fosfin. Neočekávala, že ho najde.
"Zaujala mě myšlenka hledat fosfin, protože fosfor by mohl být pro život tak trochu "go-no-go"," říká doktorka Greavesová.
Historie planet
V historii sluneční soustavy nebyla Země dříve pro lidský život tak pohostinná. Existovala zde sice celá biosféra, ale ta nepřežila v prostředí bohatém na kyslík, které se vyvinulo později. Země se později postupem času stala domovem medúz, kapradin, dinosaurů a Homo sapiens. Ale naopak Venuši cosi proměnilo v hořící peklo.
Od Slunce druhá planeta má dnes atmosféru dusivou plynným oxidem uhličitým a teploty na povrchu v průměru přesahují 800 stupňů Celsia. Hustá atmosféra Venuše působí na vše, co se nachází na jejím povrchu, vysokým tlakem, který je několikanásobně vyšší než tlak tisíc kilometrů pod mořskou hladinou na Zemi.
Venuše má tedy zcela odlišné postavení a zatímco kolem mrazivého Marsu v současnosti krouží orbitální sondy a po jeho povrchu rovery NASA, Venuši zkoumá sonda jen jediná - osamělá japonská sonda Akatsuki. Budoucí mise k této planetě jsou zatím pouhými koncepty.
Nyní chemici přirovnávají fosfin k pyramidě - jeden atom fosforu je na vrcholu základny tvořené třemi atomy vodíku. Například v atmosférách Jupiteru a Saturnu není ke vzniku fosfinu nutný život. Obrovské teplo a tlaky mohou atomy fosforu a vodíku zaseknout dohromady a vytvořit molekulu. Naproti tomu na Zemi a Venuši však podle vědců není dostatek energie na to, aby fosfin stejným způsobem a ve stejném množství vznikl. Ale existuje zde anaerobní život neboli mikrobiální organismy, které nepotřebují ani nepoužívají kyslík.
Ani my nevíme, jak fosfin na Zemi pozemští mikrobi vyrábějí. Pokud se na tedy Venuši skutečně vyskytoval fosfin, nemohlo podle ní existovat jiné zřejmé vysvětlení než anaerobní život.
Zatímco málokdo pochybuje o tom, zda tento fosfin existuje, jaký druh života v mracích Venuše by musel tento plyn skutečně vyrábět?
Zdroje:
www.nytimes.com, www.msn.com, en.wikipedia.org/wiki/Life_on_Venus
