Není sopka jako sopka
U Šalamounových ostrovů v Oceánii zhruba 25 kilometrů jižně od ostrova Vangunu leží v hloubce přes jeden kilometr snad ta nejaktivnější podmořská sopka Tichého oceánu. Má jméno podle místního boha moře Kavachi. Ostrované jí říkají Rejo te Kvachi, což znamená Kavačiho pec. Její vrchol je v současné době asi 20 metrů pod hladinou moře. Od roku 1939, kdy byla zaznamenána její erupce poprvé, vybuchuje neustále a nad hladinu chrlí zbarvenou vodu, oblaka páry, síru a lávu s úlomky hornin. Z nich se kolem sopky tvoří až kilometrové mělké ostrůvky, které však díky oceánským vlnám zanikají. Tato sopka se v roce 2015 stala cílem vědecké expedice pod vedením odborníka na sopky B. Phillipse. Tým chtěl sopku prozkoumat a natočit. Během výzkumu opět došlo k výbuchu. Výzkumníci tak pořídili neuvěřitelné záběry. Jejich kamera, kterou spustili dovnitř kráteru do hloubky 50 metrů, však zachytila něco naprosto neuvěřitelného, co nikdo nečekal! Celému týmu vyrazilo dech, když spatřili, jak k objektivu připlouvá žralok hedvábný…
Žraločí vulkán
„To jsme snad objevili žraločí vulkán?“ poznamenal k objevu Dr. Phillips. Sopka tak v mžiku dostala přezdívku Žraločí vulkán (Sharkcano). Žralok hedvábný však není jediný, kterému se v Kavačiho peci zalíbilo. Expedice zjistila, že kráter obývá i další žralok, kladivoun velký. Objevila i rosolovitý zooplankton, trepky a některé druhy ryb, jako například chňapala červeného nebo rejnoka. Můžou tam ale skutečně žít? To není jediná otázka, kterou tento objev vyvolal. Další souvisí s ekologií podmořských sopek, ale obecně i extrémními podmínkami, kterým jsou mořští živočichové schopni přizpůsobit se.
Nehostinný kraj rájem
Nedá se říct, že by místo, kde opakovaně dochází k erupcím, bylo nějak zvlášť bezpečné a „pohostinné“. Nejsou to zrovna ideální podmínky pro život. Vody kolem sopky jsou horké, kyselé a kalí je sirné a sopečné částice. Analýzy vzorků z Kavachi ukázaly, že láva obsahuje magmatickou horninu andezit, čedič s příměsí křemíku, železa a hořčíku. Minerály z čediče jsou ale živnou půdou pro růst korálů. Členitý povrch s množstvím štěrbin a otvorů poskytuje rybám úkryt. Živočichové se životu v sopce přizpůsobili a na výbuchy ve svém obydlí si zvykli.
I žraloci si tam tak nějak vhodně a příznivě "zmutovali" do přizpůsobivosti a kalné vody jim naprosto vyhovují. Díky svým elektroreceptorům se dokážou orientovat a vycítit kořist i v těch nejkalnějších vodách. Musí mít i vyvinutý šestý smysl, který je před erupcí včas varuje. Než sopka začne chrlit svou lávu, včas odplavou. Pak se vrátí. Sopka Kavachi a její okolí je fascinujícím příkladem přizpůsobivosti přírody a poskytuje široké pole dalším výzkumům mnoha oborů.
Související články
Zdroje: www.ecr.co.za, a-z-animals.com, earthsky.org
