V manželském souboji se tak obě strany utkaly. Fyzický zápas probíhal pomocí obušků a kamenů.
Jak se oficiálně řešily manželské krize ve středověku
Tato praxe byla běžná ve středověkém Německu a udržela se po celý středověk. Tento manželský souboj byl započat jako součást germánského práva, brzy však nabyl na významu a stal se populárním v celé Evropě.
Byl to dokonce právně uznávaný zápas a také jediná možnost, jak případný spor navždy vyřešit.
Aby k manželskému souboji mohlo dojít, existovaly určité postupy a příručky. Ty podrobně popisovaly, jak se má postupovat.
V minulosti byl tento bojový proces poměrně oblíbený. Jen zřídka se v něm ale jako soupeřky objevovaly ženy. Žena se ho mohla zúčastnit pouze v případě, že se potřebovala obhájit, když byla obviněna ze spáchání trestného činu. Pak také musela svou nevinu vybojovat bojem.
V takovém případě jí byl přidělen určený protivník.
Mnoho žen se do soudních procesů formou boje dostalo kvůli svým manželům. Ty měly pak při soubojích ženy za protivníky. Místo aby řešily své problémy jako běžné páry, jednoduše se postavily do ringu.
Jeden z manželů musel zemřít
Před fyzickým soubojem měly páry obvykle možnost vyřešit své problémy bez boje. S časovou rezervou jednoho až dvou měsíců. Poté byl již souboj nevyhnutelný. K souboji by však nedošlo, pokud by se dvojice dokázala usmířit a dohodnout.
Pro více informací se podívejte na toto video:
Soupeřící pár musel nosit těsně přiléhající body s kapucí. Jindy musela mít účastnice souboje na sobě speciální dlouhou košili s rukávem podobným pytli, v němž byly kameny.
Tato praxe byla spojena s bizarními omezeními. Během boje byl muž vsazen do díry a jedna ruka mu byla svázána. Žena se naopak mohla volně pohybovat, protože držela pytel naplněný asi 4 nebo 5 kameny.
Jednalo se o druh fyzického boje, v němž měly ženy navrch kvůli rozdílu ve fyzické síle. Obě strany tak nesměly bojovat rovnocenně. Oproti mužům, kteří měli větší sílu, měly ženy větší výhodu, protože směly stát mimo jámu.
Muž měl v druhé ruce kyj a očekávalo se, že bude bojovat z jamky, do které byl postaven.
Zatímco muži nemohli jámu opustit, ženy směly volně pobíhat po jejím okraji. Poté se manželé navzájem oháněli, dokud nebyl jeden z nich prohlášen za vítěze.
Pokud manžel prohrál, byl čestně popraven na náměstí. Pokud prohrála manželka, šla do jámy, kde byla následně pohřbena zaživa.
Zdroje:
