Počet obětí Rudého teroru se dodnes nepodařilo přesně stanovit. Stejně tak chybějí přesnější informace o jednotlivých vrazích, kteří se pasovali do funkce katů, aniž by svým obětem dali možnost hájit se před řádným tribunálem. Mnoho otazníků skýtá i příběh soudružky Dory, obávané popravčí z Oděsy.
Podle historiků šlo o velmi mladou ženu, která se původně živila prostitucí, než jí revoluce přivála novou příležitost. Soudružka Dora proslula nejen nelítostnými popravami, ale také brutálním mučením odsouzených. U Čeky působila necelé tři měsíce, za tu krátkou dobu však stihla osobně popravit 400 až 700 lidí.
V roce 1920 padla do rukou oponentů a za své zločiny byla oběšena.
V názoru na pravou identitu sadistické Dory se historikové rozcházejí. Podle jedné verze se tato žena ve skutečnosti jmenovala Vera Grebeňuková, jiné prameny ji ztotožňují s Dorou Ljubarskou, která byla rovněž roku 1920 popravena v Oděse.
Barbarská mučitelka "Rudá" Dora vešla ve známost poté, co o ní režisér Venjamin Sergejev natočil film, aby poukázal na zvěrstva páchaná Čekou. Hlavní roli vytvořila jeho manželka, která prý zpočátku Rudý teror podporovala a znala všechny detaily. Když v Oděse zvítězili bolševici, Sergejev i jeho žena byli obviněni ze zrady a víckrát o nich nikdo neslyšel. Jen postava soudružky Dory se udržela v paměti jako temné memento krutých časů.
