Středověké soudy vlkodlaků: Byly horší než čarodějnické procesy, neví se o nich

Evropské soudy s vlkodlaky

Evropské soudy s vlkodlaky

Foto: Shutterstock.com

Vlkodlak, člověk, který se promění ve vlka či osrstěného člověka s vlčí hlavou. To je postava mýtů a folkloru stará tisíce let. O honech na čarodějnice většina z nás slyšela, hony na vlkodlaky a procesy s nimi tolik známé nejsou.

Dvakrát potrestán

Údajní vlkodlaci začali být pronásledováni už ve 14 století. Věřilo se, že se člověk promění ve vlka za trest, za něco, čeho se dopustil. Za obviněním z vlkodlactví stály pověry, náboženské neshody, politické zájmy či pouhá snaha najít obětní beránky za neúrodu, nemoci, živelné pohromy. Vlkodlaci dokonce prý mrzačili a jedli děti. Dokázali se vrátit do lidské podoby tím, že obrátili svou kůži naruby. Při procesech tak bylo běžné, že obviněnému vlkodlakovi nařízli kůži, stáhli mu ji z těla, aby se zjistilo, zda nemá zevnitř srst. Tresty byli nesmírně kruté.

Zombie

„Zombie“ žena vstoupila do haitské vesnice roky poté, co byla pohřbena

Procesy s vlkodlaky a donucení k přiznání

V Evropě probíhaly procesy s vlkodlaky hlavně od 15. do 17. století. Uvádí se, že jen ve Francii bylo v letech 1520-1630 popraveno více než 30 000 „vlkodlaků“. Ke svým ohavným zločinům se, stejně jako jinde, přiznali až po mučení. Například, inkvizitoři ve jménu papeže soudili dva pastýře – vlkodlaky v roce 1521, kteří se „přiznali“, že uzavřeli smlouvu s ďáblem, aby získali jídlo. Oba byli odsouzeni a upáleni na hranici, stejně jako údajný vlkodlak G. Garnier v roce 1573. O šestnáct let později přivázali kati v Německu P. Stumppa ke kolu, žhavými železy ho stáhli z kůže a usekli mu hlavu. Tělo spálili na hranici. Jeho hlavu připevnili k mrtvému vlkovi a vystavili, jako varování před pokušením obcovat s ďáblem. Ve Švýcarsku bylo v 15. století mučeno, obviněno a upáleno několik set lidí s „vlčí podobou“, třeba za mrzačení dobytka. Vlkodlaci však byli všude a procesy s nimi stejně kruté. Historické prameny připouštějí, že mezi obviněnými mohli skutečně být pedofilové nebo vrazi. Pokud však nešlo o vyloženě záměrné obvinění kvůli majetku či moci, byli to pouze obětní beránci: nevinní žebráci, poustevníci nebo přistěhovalci.

Zdroj: Youtube

Člověk vlkem – mýtus a pravda

V řecké mytologii potrestal bůh Zeus zlého a zkaženého krále Lykaóna za jeho hříchy tím, že ho proměnil ve vlkodlaka. Lykaón znamená v řečtině vlk a odtud pochází termín lykantropie, již po staletí uznávaný psychiatrický stav, tedy bludná představa, že je člověk zvířetem, nejčastěji vlkem. Mnozí historici se domnívají, že vlkodlaci – lykantropové, mohli být i lidé, kteří trpěli představou, že se proměnili ve zvířata a zoufale se snažili znovu nabýt lidskou podobu, a tak ani nevěděli, k čemu se přiznávají. Osmdesátiletý Thiess se bez mučení v roce 1692 přiznal, že je vlkodlak, že navštěvuje peklo, aby si zajistil dobrou úrodu. Byl usvědčen z magie, bičován a odsouzen k doživotnímu vyhnanství. Je i možné, že to byli lidé, kteří trpěli genetickou poruchou, která se vyskytuje i dnes, kdy dochází k nadměrně silnému ochlupení celého těla, včetně obličeje, a tak mohli připomínat vlkodlaky. S příchodem objevů a nových poznatků víra ve vlkodlaky opadla. Je pravda, že například v africké Ghaně lidé ještě před sto lety věřili, že se lidé mění v hyeny. Vlkodlaci se však dál objevují v knihách, příbězích, písních a filmech i dnes, v 21. století. (viz video: film Americký vlkodav v Londýně; scéna přeměna člověka ve vlka)

Čarodějnictví na Papui-Nové Guineji

Čarodějnictví na Papui-Nové Guineji: novodobé hony na čarodějnice žijí dál

Zdroje: www.history.comscience.howstuffworks.com