Zdroj: Profimedia.cz
Souhvězdí býka narušila neznámá síla, trhá jeho obličej na kusy. Vědci nic podobného neviděli
Vesmír je neustále v pohybu a mění se. Důkazem toho jsou hvězdokupy, které se vlivem gravitačního působení okolních těles postupem času natahují do přímky. Náš nejbližší shluk jménem Hyády se však chová podivně. Vědci zjistili, že z něj hvězdy mizí neznámo kam.
www.esa.int, www.livescience.com, www.interez.sk
Odborníci už dlouho vědí, že tělesa, která jsou součástí hvězdokupy, se ve vesmíru pohybují společně stejným směrem. Kromě toho, že se vzájemně přitahují, působí na ně také okolní gravitační síla. Pociťují ji především ty s nejnižší hmotností. Následkem toho se postupem času celý shluk natáhne do tzv. proudu.
Tyto zarovnané hvězdy jsou na obloze pouhým okem neviditelné. Odhalit je ale dokáže satelit Gaia, jehož cílem je sestrojit největší a nejpřesnější 3D vesmírný katalog a následně tak pomoci pochopit vznik a vývoj Mléčné dráhy.
Data z jeho pozorování analyzuje více vědeckých týmů, mezi které patří také výzkumná pracovnice ESA Tereza Jeřábková. Ta si se svými kolegy z Evropské jižní observatoře všimla, že naše nejbližší hvězdokupa Hyády, nacházející se v souhvězdí Býka, je narušena gravitačním vlivem masivní, ale neviditelné struktury. Ta doslova trhá na kusy její střed, kde si můžeme představit hlavu zvířete.
Neznámá síla v souhvězdí Býka
Hvězdokupy mají dva slapové ohony, které by měly podle obecných pravidel obsahovat přibližně stejný počet hvězd. Astronomka ale zjistila, že zadní část Hyád je mnohem řidší než přední. Vypadá, jako by se její konec „rozpouštěl“ do vesmíru.
Pomocí počítačových simulací se odborníci pokusili odhalit, co by mohlo být příčinou tohoto nesouladu. Došli k závěru, že shluk musí narušovat nějaký masivní vetřelec o hmotnosti asi 10 milionů Sluncí. Pátrání po této síle ale dopadlo neúspěšně.
Zloděj hvězd
„Pokud se ani při budoucích cílených průzkumech neobjeví žádná viditelná struktura, potvrdila by se naše teorie, že objekt by mohl být složen z temné hmoty,” říká Jeřábková. O této hypotetické látce se předpokládá, že pomáhala formovat galaxie a odhadem tvoří asi 23 % vesmíru.
Podle vědkyně je to zatím jediná možnost, jak nejlépe vysvětlit roztřesené ocasy Hyád. „Se satelitem Gaia se změnil způsob, jakým vidíme Mléčnou dráhu. Nyní s jeho pomocí chceme prozkoumat vzdálenější hvězdokupy a vzájemně je porovnat. Doufáme, že odhalíme neviditelné struktury, které jsou součástí našeho vesmíru,” říká astronomka.
