Když veřejnost manipulativním proslovům mocnářů přestává věřit, musí se zmanipulovat věda. Vědcům přeci důvěřuje každý. Skupina renomovaných moskevských odborníků vedená psychiatrem Andrejem Sněžněvským v 60. letech po konzultaci s komunistickým vedením a KGB zavedla nový pojem: plíživá schizofrenie. Psychiatři tvrdili, že jsou schopni rozeznat u pacienta rozvíjející se nemoc ještě předtím, než se objeví první jasné symptomy.

Režim tak dostal do ruky novou mocnou zbraň: kdokoli se opovážil kritizovat jeho praktiky, mohl být označen za duševně chorého a zavřen do psychiatrického zařízení. Jeho protest se zcela "vědecky" vysvětlil počínající schizofrenií.

25. srpna 1968 si básnířka Natalia Gorbaněvská spolu s dalšími sedmi disidenty sedla na Rudé náměstí, aby protestovala proti invazi sovětských vojsk do Československa. Demonstranti drželi transparenty s hesly: "Ať žije svobodné a nezávislé Československo!", "Ruce pryč od ČSSR!" či "Ztrácíme naše nejlepší přátele!"

Během několika minut byli protestující brutálně zbiti tajnou policií a odvezeni k výslechu. Protože Gorbaněvská byla krátce po porodu, její soudní řízení se odložilo na později. V červenci roku 1970 soud rozhodl, že "zločin spáchala ve stavu nepříčetnosti", vlivem rozvíjející se duševní choroby. Psychiatři pak už jen přisvědčili: "Ovšem, plíživá schizofrenie jako vyšitá!"

Gorbaněvská strávila v psychiatrické léčebně tři roky a po svém propuštění emigrovala do Francie.

Disident Vladimir Bukovskij prožil v ústavu pro duševně choré téměř celá 60. léta. Protože "léčba" nevedla k nápravě, v roce 1971 byl poslán do vězení. O pět let později ho Sověti vyměnili za generálního tajemníka Chilské komunistické strany, jenž byl zatčen USA. Bukovskij později vyprávěl o drsných léčebných kúrách, které sovětští psychiatři aplikovali na politické pacienty. Nechybělo mezi nimi bití a vpichování omamných látek do žil.