Původ španělské boty překvapivě nenajdeme ve Španělsku, její označení pravděpodobně vychází z faktu, že tento mučicí nástroj byl hojně využíván španělskou inkvizicí. Jeho prototyp se nicméně používal už před tisíci lety ve Skotsku, i když fungoval na odlišném principu: mučenému byla kolem chodidla a bérce obmotána mokrá surová kůže a upevněna provazem. Po mírném nahřátí plamenem se kůže začala stahovat a vyvíjela na kosti oběti takový tlak, až je vykloubila.
V Anglii a Francii pak byla vynalezena drastičtější verze: mučicí bota se skládala ze tří dřevěných desek, které těsně přiléhaly k nohám vyslýchaného. Katovi pacholci potom mezi tyto desky a nohy zatloukali klíny, až oběti rozdrtili kosti.
Zřejmě nejhorší variantou však byly boty ze železa či mědi, vyrobené v mnohem větší velikosti, než mohla být lidská noha. Člověka v nich sice nic nesvíralo, zato se do nich k jeho nohám lila vařící voda, horký olej, nebo dokonce roztavené olovo. Tomuto utrpení byl vystaven například irský katolický arcibiskup a mučedník Dermot O'Hurley (1530 – 1584), v jehož případě kati metodu "vylepšili" tím, že do bot nejprve nalili vodu studenou, a teprve potom ji pozvolna přivedli k varu.
Teprve v novověku se začala využívat španělská bota v kovové podobě, jak ji asi nejvíce známe. Jde vlastně o šroubový lis, jehož utahováním se deformují svaly i kosti. V německém Norimberku byly navíc vnitřní strany lisu pobité ostrými hroty, aby se agónie mučeného ještě znásobila. Španělské boty byly schopny rozdrtit lidskou kost na prach; přestože k tomuto extrému docházelo zřídka, mučení tímto hrůzným nástrojem téměř vždy způsobilo trvalé zmrzačení dolních končetin.