Španělsko bylo po staletí považováno za jedno z nejkatoličtějších míst světa, ale zároveň v mnoha regionech zůstaly silné starověké kulty. Kořeny čarodějnictví ve Španělsku pocházejí z dob nadvlády Keltů a rozkvětu místních kmenů. Tyto praktiky oceňovali i Gótové. Po staletí se čarodějnictví vyučovalo v Salamanské jeskyni a jeho stoupenci se pak scházeli v Nawarře, Sorii, Baskicku, Katalánsku, Aragonii, Asturii, Andalusii a Galicii – všude k tomu měli přesně daná místa.

Jak španělská inkvizice fungovala, se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Hrůzostrašné procesy s čarodějnicemi začaly v roce 1478, kdy král Ferdinand V. a jeho manželka královna Isabela I. požádali papeže o povolení zřídit španělskou inkvizici. Španělská inkvizice byla proslulá svou krutostí, ale neposuzovala případy ve všech oblastech stejně, Někde se zaměřovala nikoho na čarodějnice, ale na kacíře. Ti, kdo byli obviněni z čarodějnictví, byli k úžasu všech posláni zpět domů a vrátili se zpět k normálnímu životu. První upálenou čarodějnicí ve Španělsku pak byla Garcia de Valle, která zemřela v roce 1498 v Saragosse.

Nejkrutější inkvizitor

Praktiky, jež poté dovedla španělská inkvizice k dokonalosti, existovaly již ve 13. století. Tehdy však nebyly jejich terčem čarodějnice. Z čarodějnictví bylo tehdy obviněno 5 000 mužů a žen, ale k trestu smrti bylo odsouzeno méně než 1 %.

Ze všech inkvizitorů nejvíce proslul, samozřejmě nechvalně, královský inkvizitor Tomas de Torquemada (1420 – 1498), který vytvořil model inkvizice zabývající se obracením lidí na křesťanství a trestáním lidí, kteří se touto cestou nechtěli vydat. Logicky tedy většinu jeho obětí tvořili muslimové a Židé a všechny jím vedené procesy, mučení a výslechy byly oficiálně pořádány na ochranu křesťanské víry. Tomas de Torquemada mučil a upálil tisíce lidí. Paradoxem je, že v současnosti patří k legendárním osobám katolické církve a objevuje se na oltářích mnoha významných kostelů. Většina kněží, kteří pracovali pro svatou inkvizici, se jeho praktikami nikdy neřídila. Španělská inkvizice během jeho působení přišla s obřadem zvaným auto-de-fe, při němž mohly být během "slavnosti" najednou upáleny stovky kacířů.

Typologie čarodějnic

Čarodějnictví ve Španělsku definoval svatý Isidor Sevillský, který dokonce vypracoval jakousi typologii. Podle něj existovaly nejen čarodějnice, ale také zaklínačky, nekromantky, hydromantky, věštkyně, astroložky a léčitelky, které používaly magii, aby pomáhaly lidem.

Pravdou je, že v mnoha oblastech Španělska nebyly čarodějnice tak přísně trestány jako zaklínačky. A také ve většině venkovských částí země byli kněží tak zaneprázdněni pátráním po Židech, muslimech a jiných kacířích, že neměli dost času sledovat bylinkářky, čarodějnice nebo vědmy.

Vývoj stíhání čarodějnic

V roce 1526 se v Grenadě sešli inkvizitoři a španělští teologové a dá se říci, že čarodějnictví „uznali“. Rozhodli totiž, že pokud čarodějnice informuje církev o svém povolání, bude jí poskytnuta protekce a nebude jí zabaven žádný majetek.

Většina španělských čarodějnic, které byly upáleny, zemřela dříve na otravu kněžími. Každá poprava byla silně kritizována místními obyvateli, kteří většinou věřili, že čarodějnice jsou léčitelky, které mohou zachránit život a v mnohém pomoci.

Ukazuje se tedy, že čarodějnice ve Španělsku měly lepší život než v mnoha jiných částech Evropy. Mnohé přežili a dodnes si lidé v některých částech Španělska myslí, že čarodějnice existují, stejně jako trpaslíci a víly.

Zdroje:

en.wikipedia.org/wiki/Witch_trials_in_Spain, www.historytoday.com, www.bibliotecapleyades.net, www.ancient-origins.net