Opevněná sídla patří mezi symboly středověku. Plnila několik funkcí. Vedle rezidenční i ekonomicko-správní byla důležitým strážným bodem. Tak, jak se vyvíjela společnost, měnily se také hrady. Přizpůsobovaly se novým možnostem vojenské techniky, módním trendům i rostoucím požadavkům na pohodlí. Zvýšené nároky se dotkly především obytných místností, včetně ložnic.
Na přelomu 12. a 13. století byla značná část hradů skromnými budovami, které postrádaly honosnější prostory určené pro trvalé obývání. Majitelé tak spali v jedné místnosti společně se služebnictvem, jež přes den fungovala jako obývák a jídelna v jednom. Uléhali ke spánku buď rovnou na podlahu, jež byla pokrytá slámou, nebo na dřevěné lavice. Přikrývali se kožešinami.
Jak se spalo na hradě?
Změna přišla o století později, kdy se obranná funkce opevněných sídel změnila na rezidenční. Pravděpodobně díky manželkám hradních pánů, které zde trávily většinu svého života. Kolem hlavní síně se tak začaly přistavovat místnosti sloužící jako ložnice. Vstupovalo se do nich z pavlače.
Výbava pokojů byla skromná. Kromě vyvýšené postele s nebesy zde byla truhla na oblečení, křeslo, stůl, lavice a krb. Zdi pokrývaly buď tapiserie nebo dřevěné panely. Ty měly za úkol co nejdéle udržet teplo.
Prameny uvádějí, že ložnice šlechticů byly zároveň také kancelářemi. „Ludvík IX. Francouzský pořádal porady na své posteli. Seděl na matraci, kolem něj klečeli jeho rytíři a radili se,” říká historik J. Stephen Roberts. Ženy ve svých komnatách přijímaly návštěvy a pracovaly zde. Málokdy si však užily soukromí. A to jak přes den, tak i v noci.
Společný spánek
„Jedním z rysů středověké společnosti je pospolitost, tento rys přežil ještě z dávnějších dob, kdy se lidé shromažďovali, aby se udrželi v teple a mohli se ubránit před predátory,” vysvětluje Roberts. Šlechtici tak často spali společně s komorníky, již si ustlali na zemi nebo na lavici. Zbytek obyvatel hradu, včetně rytířů, dvořanů a služebníků se uložil na matracích se slámou v jedné speciální budově nebo na půdě.
Nerušeného spánku si tak obyvatelé středověkého hradu užili málokdy. Nejenže je mohly probudit zvuky a pachy, které vydávali jejich spolunocležníci, místnosti byly zároveň studené nebo plné kouře. V postelích se navíc objevovaly blechy, vši a krysy.
Intimita byla také silně narušená. Naše představy o prudérnosti středověku jsou zkreslené. Plození dětí se vzhledem k stísněnosti prostoru mnohdy neodehrávalo v soukromí, ale v noci, když pár předpokládal, že ostatní spolunocležníci už spí.
Zdroje: www.grunge.com, www.youtube.com, www.ncesc.com
Sledujte nás v Google Zprávách