Smrtonosné zbraně spartských válečníků: Toto z nich udělalo postrach Evropy

Moderní rekonstrukce falangy postupující v těsném sledu.

Moderní rekonstrukce falangy postupující v těsném sledu.

Foto: Volné dílo / Creative commons, volné dílo, https://creativecommons.org/publicdomain/

Spartští bojovníci byli pojmem. Starověká sparťanská armáda se svým výcvikem, disciplínou a jednotlivými hrdiny zapsala do historie. Vojáci byli od mládí cvičeni v umění války. Mnozí z nich si ani neuměli představit, že by před sebou měli jinou budoucnost. 

Kromě speciálního precizního výcviku byly stejně proslulé i sparťanské zbraně a válečná technika. Nešlo přitom pouze o jedinou zbraň, jíž by válečník mistrně ovládal, ale šlo většinou o celou paletu zbraní. Tito válečníci se uměli vypořádat s každou situací a na bojišti bývali většinou neporaženi a sparťanští bojovníci se stávali jedněmi z nejobávanějších válečníků ve starověkém světě. Pojďme se podívat, jaké zbraně tito mistři ovládali.

Na film o sparťanské statečnosti se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Kopí a štít

Tato kombinace patřila mezi nejběžnější a byla proto alfou a omegou válečné taktiky. Kopí se ve sparťanské armádě říkalo dór a jednalo se o zbraň dlouhou 2,1 až 2,7 metru. Násada dóru byla vyrobena buď z kornelu, nebo z jasanového dřeva, která byla pevná. Kornelové dřevo se vyznačovalo velkou hustotou a pevností, jasan byl naopak velmi lehký, takže zbraň umožňovala větší manévry. Prostou tyč si na konci válečníci omotávali většinou kůží, aby jim neklouzala a snáze se držela.

Cvičení mladých Sparťanů, Edgar Degas (1834-1917).Cvičení mladých Sparťanů, Edgar Degas (1834-1917).Zdroj: Edgar Degas / Creative commons, volné dílo, https://creativecommons.org/publicdomain/

Na jednom konci kopí byl železný hrot ve tvaru listu a na druhém konci bronzový bodec neboli sauroter, jenž sloužil ke vzpřímenému zapíchnutí kopí do země. Hrot mohl být také použit jako zbraň k bodání nepřátel ležících na zemi.

V druhé ruce než dóru drželi Sparťané kulatý velký štít neboli hoplon nebo aspis, který byl mocným symbolem jejich síly a odolnosti. Štít měl průměr 91 centimetrů a byl vyroben ze silné dřevěné desky, jež byla z vnější strany bronzová a z vnitřní kožená. Hlavní účel spartského štítu byl obranný, ale Sparťané ho používali i k úderům do protivníků. Tím je mohli omráčit, srazit k zemi nebo získat prostor pro použití jiné zbraně. Štít se dal použít i jako zbraň k zabíjení, protože díky své váze a tenkému ostří byl vynikající tupou zbraní. Štít hoplítů neboli aspis (běžně se mu říká "hoplon") byl těžký, vážil kolem 30 liber. Spolu se štítem nosili válečníci k porpax, tedy pásek na paži, který umožňoval bojovníkovi posunout si štít na předloktí a získat tak lepší kontrolu.

Sparťané neznali nic jiného než boj.

Krypteia, zrůdný rituál spartských chlapců: Zabij otroka nejhůře, jak dokážeš!

Nezřídka Sparťané také štítem své nepřítele ubíjeli. Štíty byly často rodinným dědictvím a dědily se z otce na syna. Spartské matky předávaly před válkou štíty svým synům se symbolickými slovy "Vrať se s ním nebo ho nes", což znamenalo vrať se živý nebo mrtvý.

Pinterest

Zbroj

Na ochranu hlavy nosili Sparťané téměř vždy helmy vyrobené z bronzu. Jednalo se o přílby korintského typu ozdobené na vrcholu hřebenem z koňských žíní. Díky této „ozdobě“ vypadal válečník větší, což měla psychologický efekt na nepřítele. Sparťanská zbroj byla srovnatelná se zbrojí ostatních řeckých válečníků a skládala se z kyrysu nebo hrudního plátu na ochranu těla a chráničů nohou. Hrudní plát býval vyroben z bronzu, tudíž přidával zbroji na váze. Právě pro její tíhu byla tato zbroj později nahrazena lehčím kompozitní zbrojí z vrstev plátna anebo kůže.

 Pinterest

Sparťanské meče pro boj zblízka

Kromě dórů byli sparťanští bojovníci vybaveni i meči pro boj zblízka. Meče však pro ně byly jen sekundárními zbraněmi, a byly dva - xifos, krátký meč s rovnou čepelí ve tvaru listu, poněkud kratší než v ostatních řeckých armádách (30,5 až 45,7 cm) a kopis. Díky krátkému tvaru xiposu byl meč používán téměř jako dýka a bylo velice snadné s ním manévrovat a používat jej jako bodnou zbraň. Kratší zbraň Sparťanů se ukázala jako smrtící v tlačenici způsobené srážkou formací falangy, protože ji bylo možné prostrčit mezerami v nepřátelských štítových stěnách a brnění, kde nebylo místo pro delší zbraně. Oblíbeným cílem houževnatých Sparťanů byly slabiny a hrdlo.

Kopis měl naopak silnou a zahnutou čepel a používal se hlavně k sekání nepřítele, podobně jako sekera. Jednalo se o zákeřnou sečnou zbraň v podobě silného zahnutého železného meče. Kopis způsoboval ošklivé rány ve srovnání s čistšími dírami, které způsobovaly kopí a xifos. Tato zbraň byla ve starověkém Řecku považována za typickou zbraň "zlých mužů".

Na dokument o zbraních sparťanské armády se podívejte tady:

Zdroj: Youtube

Rodinná tradice dodávala odvahu

Každý Sparťan si musel opatřit vlastní zbraně a zbroj. Vzhledem k vysokým nákladům na kvalitní vybavení si Sparťané často předávali zbraně, zbroj a zejména štíty v rámci rodiny, jak jsme již nastínili. Nebylo by neobvyklé, kdyby muž šel do boje vybaven výstrojí svých otců a dědů, často dokonce bojoval na úplně stejných bojištích. To dodávalo jejich odhodlání bojovat ještě větší váhu, odhodit zbraně a štíty po předcích a utéct by bylo považováno za potupu na více úrovních.

Zdroje: 

en.wikipedia.org/wiki/Spartan_armyen.wikipedia.org/wiki/Spartaen.wikipedia.orgwww.ancient-origins.net