23. března 1940 přijalo oddělení ministerstva spravedlnosti telefonát z Himmlerova sídla. Jeho obsahem bylo sdělení, že se Hitler rozhodl udělit podmíněnou milost trestancům, kteří se vyznají v lovu a jsou ochotni porušovat zákony. Asi 80 pytláků bylo posláno na intenzivní výcvik. Za dva měsíce bylo vybráno 55 osvědčených mužů. Zbytek putoval do vězení. Po několika dalších týdnech měla jednotka vedená psychopatickým Dr. Oskarem Dirlewangerem k dispozici 300 mužů. Bezcitný velitel, který byl usvědčeným pedofilem a nekrofilem, vybral a vycvičil trestance odsouzené za znásilnění, žhářství nebo vloupání, vrahy a duševně nemocné tak, aby byli schopni a ochotni bezcitně zabíjet a v boji obětovat svůj život.
Jejich prvním velkým úkolem byla likvidace partyzánských jednotek v Bělorusku. Zemí putovali dva roky a v horách vyhledávali partyzány. Mezitím však zabíjeli kohokoliv, kdo se jim připletl do cesty. Dirlewangerovým oblíbeným způsobem vraždění bylo shromáždit civilisty ve stodole, zapálit je a střílet z kulometů na každého, kdo se pokusil z ohně utéct. Podle odhadů zabila jeho jednotka více než 30 tisíc lidí. Ztráty mužů z vlastních řad doplňoval Dirlewanger trestanci z koncentračních táborů Dachau, Sachsenhausen a Mauthausen. V září 1942 zavraždili 8 350 Židů v ghettu Baranovichi. Následovalo je dalších 389 „banditů“ a 1 274 „podezřelých“, jak své oběti vražedné komando označilo.
Zvěrstva svého vrcholu dosáhla v Polsku při potlačení Varšavského povstání. Zde měli bezcitní vrahové dovoleno vše. Rabovali, znásilňovali, masakrovali a mučili. Každý, kdo jim přišel do cesty, byl nekompromisně zabit. Za méně než dva týdny bylo zavražděno 40 tisíc civilistů, mezi nimiž se ocitli také pacienti nemocnic, jeptišky nebo děti. Wikipedie uvádí, jak bojový inženýr německé armády Mathias Schenck popsal útok, při kterém bylo zavražděno 500 dětí: "Po vyražení dveří budovy jsme viděli dětskou školku plnou malých dětí. Bylo jich asi 500 a měli zvednuté ruce do vzduchu. Velitel Dirlewanger je nařídil všechny zabít. Aby se však šetřila munice, dokončili je pažbami a bajonety. Krev a mozková hmota tekly jako potok ze schodů dolů".
Po varšavském masakru doplnila jednotka muže z řad psychopatů a trestanců a přesunula se na Slovensko potlačit Slovenské národní povstání. V prosinci byli muži odveleni do Maďarska, kde měli pomoct čelit sovětské ofenzivě. V dubnu 1945 byl Oskar Dirlewanger v boji vážně zraněn a jeho zabijáci začali hromadně dezertovat. Zbytek divize vyhladili 1. května 1945 vojáci Rudé armády. Oskar Dirlewanger byl zajat Spojenci a umístěn do zajateckého tábora v Altshausenu. Zde jej v noci z 4. na 5. června z pomsty ubili polští strážci.