Středověké podpory poprsí

Podprsenka je novodobou součástí prádla. Jak se říkalo kusům oděvů, které ženám podpíraly ňadra, se neví. Středověké urozené dámy, například, nosily pod drahými, nazdobenými šaty plátěné spodní šaty. Byly těsně vypasované a vzadu pevně sešněrované, podpíraly tak bujné poprsí. Mnohé ženy na dobových obrazech mají prsa až nepřirozeně veliká, plátěné šaty tak mohly být obdobou dnešních push-up podprsenek a méně obdařeným dámám také vnady zvětšovat. Některé šaty měly všité jakési halenky s kulatými „kapsami“ pro prsa, které byly po stranách pevně sešněrované a tak horní část těla zpevňovaly. Existuje i zmínka o zpevnění živůtku dvěma vrstvami pevného plátna, mezi které se vkládala výztuž, což připomíná předchůdce korzetu. Až v minulém desetiletí byly při rekonstrukci hradu Lengberg v Rakousku poprvé nalezeny zbytky plátěných „podprsenek“ i s výztuží, jedna má dokonce ramínka a značně se podobá té dnešní. Zda však byly běžným středověkým prádlem, se neví.

„Spodní“ prádlo

Všeobecně se má za to, že středověké ženy pod dlouhými šaty dole nic nenosily. Žádné kalhotky se v písemných pramenech neobjevují, ale existuje několik vyobrazení žen, které na sobě mají něco, co kalhotky připomíná. Jsou to však fiktivní postavy a „bílé proužky“ v rozkroku upevněné kolem pasu mohly být namalovány, aby zakryly nahotu. Historička A. Schaefferová, která se tímto tématem zabývá, je přesvědčená, že ženy musely něco jako kalhotky nosit, přinejmenším během menstruace. Jako důkaz uvádí zápis ze soudního jednání z roku 1337, kdy byl obviněn mladý muž ze znásilnění, který na svou obhajobu uvedl, že si žena „spodní prádlo“ svlékla sama. Jaké ale, to není upřesněno. Našlo se i pár zápisků francouzského krejčího z doby, kdy se dle nařízení musely zapisovat ceny položek, mezi nimi jsou i „spodky“. Nemusel mít na mysli pánské, ženy mohly nosit kalhotky podobného střihu nebo se jim mohlo říkat stejně. Mezi nálezy spodního prádla z 15. století z hradu Lengberg byly i kalhotky – pruh látky, který má v pase tenký proužek látky, kterým se na bocích či v pase vázal. Archeologové ale nevědí, zda tento kus prádla patřil ženě nebo muži. Zda ženy nosily či nenosily „dole“ prádlo není jednoznačná odpověď a badatelé se neshodnou.

V košilce …

O ženských košilkách je záznamů a vyobrazení více. Nosily se, aby pohlcovaly tělesné pachy, byly i další tepelnou vrstvou, chránily vrchní nákladné šaty před znečištěním a potem, aby se nemusely tak často prát. I pokožku před podrážděním. Košilky byly obvykle z lněného nebo konopného plátna volného střihu, s přiléhavými rukávy, různé délky nebo jako šaty na ramínka. Většinou byly bílé a bez ozdob. Bohatší dámy měly košilky z hedvábí, často vyšívané. Další typ byl z jemné látky. Býval i součástí oděvu, třeba u šatů s hlubokým výstřihem spodnička vykukovala ze živůtku a byla bohatě zdobená. Někdy košilku vrchní šaty záměrně celou nezakrývaly. Takové pak byly plisované nebo řasené, vyšívané nebo jinak zdobené. Předpokládá se, že ženy nosily košilky i jako „domácí“ oblečení.

Všeobecně se dá říct, že na nošení spodního prádla nebylo pravidlo. A chudší ženy pod svými šaty nejspíš skrývaly jen své tělo.

Zdroje: www.thoughtco.com, www.medievalists.ne, rosaliegilbert.com