Pojďme prozkoumat fascinující svět krásy, který vzkvétal v době Ludvíka XIV. Podívejte se na video zde:
Přestože to ale na první pohled vypadá, že tyto ženy byly vyvoněné krásky, opak byl pravdou. Dnešní muži by se od nich s odporem odvraceli. Proč? Ženy totiž v 17. století často nosily jen jednoduchou košili a pak pod róbou několik vrstev spodniček. A tato košile by dnes byla kamenem úrazu. Používala se totiž nejen jako denní oblečení, ale i jako pyžamo. To znamená, že po svlečení dalších vrstev oblečení plnila funkci pyžama, tudíž celý den zachycovala všechny tělní tekutiny - od potu po sekrety a krev. Spodní prádlo totiž ještě neexistovalo.
I tak byla hygiena velmi sporá. Koupel v té době, pokud vůbec, probíhala v lavorech, neckách a kádích, chudé ženy se často myly přímo u studen. Takže všechny krásky, které vám dále představíme, sice dbaly na porcelánově bílou pleť a havraní vlasy v krásném drdolu, ale pod vší tou "nádherou" to bylo dle hesla "navrch huj a vespod fuj".
Bohatství versus víra – v praxi obojí ničilo
Pojetí krásy v 17. století vyzařovalo z bledé pleti a odráželo složitou směs aristokracie, náboženské symboliky a luxusu. Bledá pleť nebyla jen znakem bohatství, ale také reprezentací čistoty a morální ušlechtilosti. Tato snaha vedla ženy k tomu, že se vyhýbaly slunci, používaly slunečníky, masky, a dokonce měnily denní režim, aby si zachovaly vytouženou světlost.
Ženy se snažily dosáhnout tohoto ideálu různými způsoby. Významnou roli hrála kosmetika, která podle různých receptů používala přísady jako škrob, pšenici a rýži k vytvoření bílého pudrového základu. Pro své bělicí vlastnosti se však používaly i zlověstnější prvky, jako rtuť, vizmut a olovo. Tyto látky však často vedly k neblahým následkům, včetně otravy olovem a rtutí, vypadávání vlasů a poškození pokožky. Zdá se, že honba za krásou v 17. století byla často spojena s vysokou cenou. Ani to by dnes jistě mužům neimponovalo.
Další cesta k vysněnému ideálu doby
Vedle těchto nebezpečných přípravků si své místo našly i přírodnější prostředky. Ke zklidnění a osvěžení pleti se používala okurková šťáva, bílý med a další organické produkty, které nabízely alternativní cestu ke kráse bez rizik.
K dokončení požadovaného vzhledu patřilo nanášení červené barvy, především na bázi vermilionu získávaného ze rtuti. Tento pigment zdobil rty a tváře a nabízel výbuch barvy na bledém plátně. K zakrytí nedostatků se používaly také malé ozdobné náplasti, což byl módní trend, který se v této době objevil.
Víte, co je hurluberlu
V oblasti účesů se ženy pouštěly do podmanivých proměn. Vlasy, často přirozeně brunetové, byly ceněné pro svou délku, hustotu a kudrnatost. Vznikaly a zanikaly různé účesy, od vysokých drdolů kolem obličeje až po pevně shluknuté lokny kolem uší, známé jako hurluberlu. Tyto vlasové trendy reflektovaly nejen krásu, ale také společenské, náboženské a politické dění. Navenek to tedy byly opravdu krasavice, jak vidíte na snímcích, ale byla to s největší pravděpodobností jakási zapáchající krása.
Ačkoli se tyto ideály krásy 17. století mohou zdát podle dnešních měřítek cizí a dokonce nebezpečné, odhalují fascinující pohled do minulé doby. Půvab bledé pleti, hledání kosmetických přípravků a kreativní využívání přírodních prostředků vypráví o tom, jak se vnímání krásy vyvíjí v čase. Dnešní muže - nebo alespoň většinu z nich - by asi odradilo hned několik věcí: přílišné vyumělkování navenek, dokonce za použití jedů a chemie, absence spodního prádla a k tomu nedostatečné hygiena, a v neposlední řadě i opakované nošení stejné košile ve dne v noci.
Doktorka Jane Doe, historička specializující se na kulturu 17. století, sdílí: „Standardy krásy v 17. století byly složitým vyjádřením společenských hodnot, postavení, a dokonce i spirituality. Snaha o éterickou bledost a důmyslné používání kosmetiky podtrhovaly složitou souhru mezi vzhledem a identitou."
Dnešní standardy krásy se skutečně značně vyvinuly a kdysi používané metody se mohou zdát archaické a nebezpečné. O tom, jak se mění ideál krásy v průběhu století, hovoří i toto video:
Ve světě, kde vzkvétá rozmanitost a sebevyjádření, jsou ideály krásy ze 17. století svědectvím o přetrvávající snaze o estetiku, i když nám připomínají, kam až lidstvo ve jménu krásy zašlo. Řekněte, pánově, jak by se vám líbilo poznávat tyto krásky?
Zdroje: www.wondersandmarvels.com, madameisistoilette.blogspot.com, partylike1660.com
