Američané, Britové a Francouzi byli přes půl století vnímáni jako vítaní osvoboditelé, kterým na rozdíl od Sovětů nechyběl smysl pro čest a základní lidské hodnoty. Fakt, že se řada z nich dopouštěla násilí na německých ženách, média v anglofonních zemích nikdy nerozebírala. Obraz západního vojáka coby ve všech ohledech dokonalého hrdiny nebylo dovoleno ničím narušit. Jenomže ačkoli nikdo nepopírá zásluhy západních spojenců na záchraně mnoha životů a potažmo i celé Evropy, někteří historici a publicisté mají pocit, že pravda musí být vyřčena se vším všudy.
O sexuálních útocích amerických vojáků na německé ženy se zmínil už australský válečný dopisovatel Osmar White: "Poté, co se boje přesunuly na německou půdu, dopouštěli se mnozí vojáci znásilnění a další je následovali. Počty incidentů se lišily od jednotky k jednotce, záleželo na veliteli. V některých případech byli viníci rozpoznáni, souzeni a potrestáni, někteří byli zastřeleni, a to zvláště, pokud šlo o černochy."
Britský historik Sean Longden připouští, že armádní policie neustále řešila případy znásilnění německých žen britskými vojáky, ale nepřikládala jim velkou váhu. "Takové muže bylo jednoduché zavřít do vězení. Mnohem větším problémem byla pro Brity dezerce," napsal Longden.
Se šokujícím odhalením přišla v roce 2015 německá autorka Miriam Gebhardt, která ve své knize "Als die Soldaten kamen" (Když přišli vojáci) odhadla celkový počet znásilnění německých žen západními vojáky na 270 tisíc, přičemž 180 tisíc přisoudila Američanům, 50 tisíc Francouzům a 30 tisíc Britům. Spisovatelka se opírá převážně o data uvedená ve zprávách bavorských farářů zasílaných v době osvobození mnichovskému biskupovi.
Brutalita znásilnění začínala na lehčích případech, kdy voják zanechal oběti "za odměnu" nějaké jídlo, a končila otřesnými incidenty, kdy skupina vojáků oběť ubila k smrti přímo na ulici. Jednotlivé příběhy je však velmi těžké dohledat - znásilněné ženy buď z hanby spáchaly sebevraždu, nebo o své zkušenosti do konce života nepromluvily.