Nedávno jsme psali o Magdaléniných prádelnách v Irsku, jež měly převychovat prostopášné dívky a ženy, většinou nevěstky. Podobně tomu bylo i v Dánsku, kde vznikla na ostrově věznice. Do té byly zavírány výlučně ženy za sexuální aktivity, není totiž možné říci zločiny. Byly zde ženy, které měly rády sex a pro společnost byly prostopášné, zhýralé a škodlivé. Jednalo se o místo, kam byly ženy zavírány za to, že byly ženami.
Na dokument s českými titulky, hovořící o věznici a tajemném ostrově, se podívejte zde:
Sprogø – hrozba pro ženy a dívky
Malý ostrov v dánské úžině, v tzv. Velkém pásu, který odděluje ostrovy Funen a Zéland, měří pouhých 164 hektarů a svého času zde bylo uvězněno až 500 žen, z nichž některé zde strávily sedm let, některé dokonce většinu svého života. Provinily se jen tím, že měly rády sex a užívaly si jej plnými doušky. Kromě toho sem byly zavírány i tulačky, zlodějky či ženy jinak sexuálně nestabilní. Tyto ženy byly v Dánsku nazývány jako volnomyšlenkářky a byly dávány za odstrašující příklad všem mladým dívkám.
Autentické svědectví jedné z žen, které vězením prošly, je zachyceno v tomto dokumentu, bohužel v originále:
Vězení založil v roce 1923 lékař Christian Keller. Dnes je ostrov opuštěný, nemá žádné stálé obyvatele. Název ostrova byl přitom poprvé zaznamenán již během 12. století, kdy se psal s jemnou odchylkou - Sproøe, což znamenalo v překladu ostrov zvědů (starodávné dánské sloveso spro - zvěd).
Maják na ostrově Sprogø.
Věznice jako dominanta ostrova?
Na původní části ostrova jsou dnes viditelné zbytky staveb z počátku 12. století. Jedná se o pevnost postavenou na příkaz krále Valdemara Velikého, při jejíž stavbě byly odhaleny zbytky svědčící o původních obyvatelích z doby před více než 8 000 lety.
V letech 1923-1961 byla však dominantou ostrova právě ženská věznice. Byly sem shromažďovány a na „převýchovu“ zavírány ženy, považované za patologicky promiskuitní, přičemž se jednalo především o nechtěná těhotenství. Zajímavé je, že na tomto způsobu trestu nebylo ve 20. letech 20. století shledáváno nic nehumánního, naopak se jednalo o ochranu zbylé společnosti.
Problém byl, že z ostrova nebylo možné jakkoli uniknout.
Ruiny nedaleko průlivu mezi dánskými ostrovy.
Vězení bez cesty ven
Z ostrova Sprogø nebylo možné uniknout, což byl důvod, proč sem byly zavírány právě tyto „společensky nebezpečné“ ženy, jež byly diagnostikovány jako „morálně nedostatečné“. Přitom k této diagnóze stačila jen běžná sexuální aktivita, jež však byla akceptována ve své době pouze u mužů. Sexuálně lačné a aktivní ženy bylo potřeba převychovat, takže na ostrově žily pod neustálým dohledem, v izolaci a musely navštěvovat vzdělávací lekce, které je měly přivést zpět na správnou a přirozenou cestu. Vše přitom kontrolovali lékaři; ti rozhodovali zároveň i o svobodě a nesvobodě, tedy propuštění nebo zavření, trestu či odměně, léčbě a vyléčení. Hlavním důvodem k propuštění, před koncem „výkonu trestu“, byl sňatek, tedy pokud si prostopášnici chtěl někdo vzít legálně za ženu. Pokud se žena pokusila o útěk, byla sterilizována.
Vyobrazení majáku Sprogø z konce 19. století.
Jak se Sprogø jevil navenek
Zajímavé je, že v médiích i pro veřejnost se ostrov vždy jevil jako velice korektní. Až později se tento styl věznění a méístní věznice staly předlohou k natočení filmového thrilleru Složka 64, inspirovaného stejnojmennou knihou Jussiho Adler-Olsena. Sám o sobě byl ostrov fantazijním místem pro mnoho mužů, kteří se sem často pokoušeli dostat a setkat se s ženami. Jedna z žen zde po dobu věznění dokonce otěhotněla. Na rozdíl od jiných obdobných institucí ve světě zde však nebylo ve skutečnosti dokázáno nic, co by bylo v rozporu s právem. Pobyt však samozřejmě ženy poznamenal a místo má dodnes přídech tajemného ostrova, odkud nebylo úniku.
Zdroje:
