Rudý Frankenstein: Pokus vědce zkřížit člověka s opicí posvětil sám Stalin

15. listopad 2020 četba na 4 minuty
Stalin měl na experimentu křížení člověka s opicí zájem.

Stalin měl na experimentu křížení člověka s opicí zájem.

Foto: Shutterstock.com

Když se v 90. letech minulého století otevřely tajné sovětské archivy, před historiky ožil dávno zapomenutý příběh ruského biologa Ilji Ivanoviče Ivanova, který se kdysi pokoušel zkřížit lidský druh se šimpanzem. Podrobnosti o kontroverzních experimentech vyvolaly vlnu emocí.

Ivanov si v západním tisku vysloužil přezdívku Rudý Frankenstein. Svět se bavil představou, že šílený vědec kdesi ve sklepení Kremlu dostal za úkol tvořit monstra lidské podoby a opičí síly, která by slepě plnila rozkazy diktátora a po čase by zformovala hrůzostrašnou armádu. Takové předpoklady však byly poněkud fantastické.

Předně, pokus o zkřížení člověka s opicí nebyl žádným tajným projektem. Ve 20. letech se o něm psalo po celém světě a byl konzultován s odborníky z pařížského Pasteurova ústavu. Zadruhé, Ilja Ivanovič Ivanov nebyl žádný šílenec, ale uznávaný biolog, který proslul zdařilou umělou inseminací koní. Pod vlivem Darwinovy teorie evoluce si pohrával s myšlenkou, že by bylo možné uměle křížit i velmi blízké živočišné druhy. Stvořil tak křížence zebry a osla a vyzkoušel i křížení krávy s evropským bizonem.

Ilja Ivanovič IvanovZdroj: Neznámý autor, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=2998263

Už v roce 1910 na zoologickém kongresu ve Štýrském Hradci popsal teorii o možnosti oplodnění opice lidským spermatem. O 15 let později se rozhodl experiment provést.

V té době se však musel poprat se změněnými poměry ve své domovině. Když předložil Stalinově vládě návrh na expedici do africké Guiney, kterou tehdy ovládala Francie, pochyboval, že uspěje. Jako zázrakem mu ale bolševici plán nejen schválili, ale také zasponzorovali. V únoru roku 1926 Ivanov odcestoval na africký kontinent.

Při zpětném pohledu není příliš jasné, co u Stalina vzbudilo o experiment takový zájem, že na něj uvolnil vysoké finanční prostředky. Podle jedné verze mohlo jít o přesvědčení, že úspěšné zkřížení člověka se šimpanzem konečně dokáže pravdivost evoluční teorie a vyvrátí náboženské představy o Stvoření. Druhá verze je mnohem šťavnatější, tak jí věnujeme samostatný odstavec.

V Pasteurově ústavu v Paříži se Ivanov setkal s chirurgem Sergem Voronoffem, který v rámci své lékařké praxe nabízel stárnoucím mužům neobvyklou omlazovací kúru: na varlata jim transplantoval plátky žláz opičích samců v domnění, že jim tak navrátí mladickou energii (a erekci). Ačkoli šlo o naprosto absurdní tezi, o zákrok byl ve Francii mimořádný zájem. Stalin a jeho soudruzi museli o tak vyhlášeném chirurgovi vědět, šlo nakonec o vědce ruského původu. Je možné, že Ivanova vyslali do světa, aby odkoukal zázračné omlazovací "know-how" a mohl ho nabídnout Kremlu?

Vyloučit to nemůžeme. Sám Ivanov však sledoval jiný cíl. V Guineji zavedl lidské sperma do tří šimpanzích samic, žádná z nich ale nezabřezla. Odhodlal se proto ke kroku opačnému a snažil se sehnat ženu, která by se nechala oplodnit opičím semenem. Domorodkyně takový nápad svorně zavrhly, a tak Ivanov navrhl místnímu guvernérovi, aby ženy byly inseminovány tajně v rámci lékařské prohlídky. Guvernér na to konto ruskému vědci taktně doporučil, aby Guineu urychleně opustil.

Na zpáteční cestu do Sovětského svazu si s sebou Ivanov vzal dvacet pokusných opic, náročnou cestu ale přežily jen čtyři. Naděje vkládal do opičáka jménem Tarzan, a v Rusku mu dokonce našel hned pět žen ochotných nechat se jím oplodnit, avšak nakonec pošel i tento samec a experiment se už neuskutečnil.

V roce 1930 se Ivanov stal obětí čistky vědeckých kruhů a musel odejít do vyhnanství do kazašské Alma Aty, kde o dva roky později zemřel. Jeho neúspěšný projekt postupně upadl v zapomenutí.

Akční letáky