V roce 1914 přicestoval 35letý Josif Stalin do zapadlé vesničky Kurejka ležící u břehu řeky Jeniseje hned za polárním kruhem. V osadě v té době žilo 67 obyvatel, včetně policisty Ivana Laletina, který měl na nebezpečného revolucionáře ve vyhnanství dohlížet. Třináctiletá Lidia si tmavovlasého Gruzínce ihned všimla, protože se do mrazivé oblasti vypravil dost nalehko. Sehnala mu teplý kožešinový kabát, a tak začalo jejich přátelství.

Málem skončil ve vězení

Lidia Platonovna Perepryginova pocházela se sedmi osiřelých sourozenců, kteří společně hospodařili v jedné chatě a vzájemně se o sebe starali. Stalin mohl dívku klidně adoptovat jako dceru. Místo toho ji učinil svou milenkou.

"Ve volném čase Stalin rád chodil na tancovačky. Hodně pil, byl veselý a zpíval," vyprávěla Lidia ve svých pamětech. Ačkoli výslovně neuvedla, že s budoucím vůdcem Sovětského svazu měla pohlavní styk, existuje svědectví, že je policista Laletin přistihl in flagranti.

Vztah mladičké Lidie a politického vyhnance s nelibostí sledovala celá vesnice. Ještě větší šok však místním usedlíkům způsobila zpráva, že je Lidia v jiném stavu. Dívčini starší bratři se rozzuřili a chtěli Stalina zbít. Policista Laletin už na svůdníka připravoval zatykač a hodlal ho předvést k soudu za sex s nezletilou. Stalin se ale ze všeho vyvlékl: slíbil totiž, že jakmile Lidia dosáhne zletilosti, pojme ji za manželku a vše bude legální.

Novopečení snoubenci od té chvíle sdíleli dvoupokojovou chatrč a Lidia se vžila do role hospodyňky. Narozené dítě k její lítosti pár hodin po porodu zemřelo, zhruba za rok však už nosila pod srdcem druhé.

Zbaběle utekl

Evropu mezitím bičovala první světová válka a Stalin v létě roku 1916 zničehonic prohlásil, že musí narukovat do armády, přestože byl vojenské povinnosti zproštěn kvůli handicapu levé ruky. Než se Lidia s bratry stihli vyptat na podrobnosti, Stalin byl pryč.

Druhý narozený syn Alexandr přežil, ale jeho otec u porodu chyběl. Lidia se později provdala za místního rybáře a měla s ním dalších osm dětí. Svého bývalého milence poznávala na fotografiích v novinách, ale bála se o něm mluvit. Stalin sám ji nikdy nekontaktoval, ani jí neposlal peníze na přilepšenou.

Na oblast okolo Kurejky nicméně nikdy nezapomněl, protože poblíž nechal vybudovat gulag, kam poslal stovky tisíc svých odpůrců. Ti byli poté nuceni stavět nejen Mrtvou trať, ale také Stalinův okázalý památník. Ten se nacházel přímo v Kurejce na místě, kde revolucionář v letech 1914-16 pobýval. Nad původním domkem se tyčila ohromná stavba s omítkou imitující mramor, okolo vznikl park s kanadskými jedlemi a celému památníku dominovala Stalinova socha v nadživotní velikosti.

Na počátku 60. let byl v rámci destalinizace památník srovnán se zemí a diktátorova socha skončila v bahně obličejem dolů. Vzpomínku na Stalina tak v sobě z místních obyvatel nosí už jen jeho vnuk Jurij Davydov.