Stalinisté popírají, že by osoba jména Rosa Kaganovičová vůbec existovala. Historky však o ní kolovaly už od doby, co Stalin ztratil druhou ženu. Rosa byla údajně blízkou příbuznou bolševika Lazara Kaganoviče, zdroje se jen rozcházejí v názoru, zda šlo o jeho sestru, dceru či neteř.
Lazar Kaganovič býval Stalinovou pravou rukou; během revoluce mu dopomohl k moci a Velkému teroru žehnal slovy: "Proč plakat nad rozbitými vejci, když se snažíme udělat omeletu?" Nenápadný, téměř neznámý muž měl jako Šedá eminence prsty v ukrajinském hladomoru a přestože byl židovského původu, úspěšně unikal pogromům a etnickým čistkám. Na kolena ho srazila až Stalinova smrt; v roce 1961 byl nadobro vyloučen ze strany, stal se hodným dědečkem svých vnoučat a do svých 97 let hrál s moskevskými důchodci domino.
Co se ale v jeho rodině odehrávalo během krutých 30. let, zůstává záhadou. Pokud měl skutečně příbuznou jménem Rosa, která se zapletla se Stalinem, nebo se za něj dokonce provdala, bylo by logické, že tato informace musela být přísně utajena. Předně, Stalin by při své antisemitské politice nepřiznal, že se mezi jeho manželky připletla Židovka. Za druhé, jestliže ji stihl stejný osud jako jeho milenky, které byly často po nějaké době obviněny z velezrady a popraveny či poslány do gulagů, bylo by jistě bezpečné vymazat ji ze světa i s jejím rodným listem.
Na přelomu 30. a 40. let zmizela beze stopy celá řádka pracovnic Kremlu, které prošly diktátorovou ložnicí. Stalin se stal po smrti své druhé manželky bezcitným tyranem, jenž ženy využíval jen na pár nocí, a pak se jich zbavil podobně jako svých politických odpůrců. Traduje se, že nechal popravit sedmnáctiletou úřednici, která se provinila jen tím, že sdílela lože i s jeho synem vasilijem. Stalin chtěl mít všechny ženy a dívky jen pro sebe, neuměl se s nimi ale rozejít v dobrém, a rovnou je posílal před popravčí četu nebo na Sibiř.
