Marina Roskova velela oddílu pilotek Sovětské armády a každý den se k ní dostalo několik dopisů od žen, které se chtěly zapojit, ne však jako něčí asistentky nebo zdravotnice. Chtěly bojovat. Roskova se obrátila na své nadřízené a pod tlakem je donutila zformovat celoženský oddíl. V říjnu 1941 se na příkaz Josefa Stalina vytvořily dokonce tři ženské letecké pluky. Sice se do dvou dostali i muži, ten třetí ale sestával pouze z žen a pracovaly v něm jako velitelky, pilotky nebo mechaničky.
Uchazečky musely splnit věkovou hranici 17-26 let a projít intenzivním výcvikem. Létalo se v ne zrovna moderních strojích. Jejich maximální rychlost byla kolem 120 km/h, stroje se totiž předtím používaly ve sportovních aeroklubech. Letouny nezvládaly těžkou váhu a pilotky proto nebyly vybaveny ani padákem, který by mnoha z nich zachránil život.
Noční bombardovací pluk se mu neříkalo jenom tak - za denního světla by byly snadným terčem, v noci je ale nikdo neviděl ani neslyšel. Nad cílem pilotky stáhly motory a pomocí jemných manévrů shodily výbušniny, které překvapily i ty nejostřílenější protivníky. Za noc stihl letecký pluk zhruba osm letů.
Právě nočními nálety získaly sovětské pilotky přezdívku "Nachthexen" - noční čarodějnice, kterou hrdě přijaly. V nacistických řadách se dokonce začalo tradovat, že jim Stalin podává pilulky, po nichž vidí ve tmě jako kočky. Naděžda Popova, nejznámější pilotka pluku, se k tomu po válce prostě musela vyjádřit: ,,Byl to nesmysl. Žádné pilulky nebo nadpřirozené schopnosti, pouze velice talentované dívky!"
Členky 588. nočního bombardovacího leteckého pluku
Do konce války shodil 588. pluk 2900 tun bomb a zničil 2 železniční stanice, 46 skladů, 9 vlakových transportu, 17 lodí, 2 nákladní lodě a 76 automobilů. Za celou existenci pluku zemřelo 32 dívek, většinou během boje.
