Stalinův nejhorší pokus: Na ostrově kanibalů chtěl vyzkoušet, co člověk vydrží

5. září 2020 četba na 3 minuty
Josif Vissarionovič Stalin v roce 1945

Josif Vissarionovič Stalin v roce 1945

Foto: Wikimedia Commons - Volné dílo

Jak začít jednoduše kolonizovat neobyvatelné oblasti? Stalin a jeho pobočník přišli s plánem deportovat na Sibiř nepohodlné osoby. Bohužel se jejich experiment vyvinul tak, jak by si nikdo nedovedl představit ani v těch nejhorších snech.

Rok 1933 je známý především kvůli Adolfu Hitlerovi a jeho nástupu k moci. Na jaře téhož roku se ale stala ještě jedna negativní událost, o které se toho příliš neví. Josif Stalin spolu se svým šéfem tajné služby Genrikhem Yagodou vymysleli plán, jak z ulic dostat nepohodlné lidi a zároveň jednoduše rozšířit svá území. Tento nápad patřil k dalším obludným akcím, které prováděl sovětský vůdce během tzv. Stalinského teroru. Celkový počet obětí těchto procesů je odhadován na 22 milionů, přičemž mnoho lidí zemřelo v nápravně-pracovních táborech zvaných gulagy.

Pro Stalina byli občané pouhými loutkami, které využíval jen pro dosažení svých cílů. Nedělalo mu problém podepisovat několik desítek poprav denně, a tak se nemůžeme divit, že na plán obsazení sibiřského ostrova, který se nacházel na řece Ob, s radostí kývl. Velkou výhodou bylo, že by státní aparát ušetřil, jelikož se předpokládalo, že na opuštěném ostrově se o sebe lidé dokážou postarat sami.

V květnu 1933 tak nechal vůdce na ostrov nacházející se poblíž sibiřské vesnice Nazino, deportovat 6000 nešťastníků, většinou kriminálníků ale také nepohodlných obchodníků a statkářů.  Pro takové množství lidí byl prostor o celkové délce tři kilometry opravdu nedostatečný. Zásoby jídla byly pro tyto nechtěné jedince považovány za zbytečný luxus, takže prvních pět dní nedostali k jídlu vůbec nic. Podobná situace panovala i ohledně dodávek ošacení či staveb příbytků. Na ostrově panovaly kruté mrazy. Už první noc zemřely na podchlazení téměř tři stovky lidí. Nové obyvatele ostrova hlídali vojáci, kteří bez milosti každého neposlušného jedince odměnili kulkou do hlavy.

Po pěti dnech však vyhladovělým lidem svitla jiskřička naděje, a to když viděli v dáli na obzoru připlouvat loďky. Bohužel se neradovali dlouho, vojáci jen na břeh vyhodili pytle mouky, které měly být jejich jediným zdrojem obživy, a rychle odpluli pryč.  Lidé, šílení hlady, si mouku namáčeli do vody, někteří ji konzumovali suchou.

Netrvalo dlouho a nedostatek jídla a oblečení udělal své. Ze zoufalství se mnozí snažili z ostrova uplavat, buď je ale zabila ledová voda, nebo vojáci. Začínala se množit kriminalita, která už přerůstala přes hlavu i dohlížejícím důstojníkům. Tvořili se gangy, jejichž členové přepadávali každého osamoceného člověka, který jim přišel do cesty. Většinou mu odřezali všechny poživatelné části těla a ty následně snědli. Po několika dnech nechal Stalin na ostrov přivézt dalších 1200 lidí. Ti se bohužel stali pouze potravou pro několik přeživších, kteří na ostrově zůstali.

Až 36 let po smrti sovětského diktátora se zjistilo, že lidé přebývající na tomto ostrově se stali obětmi krutého pokusu. Stalin a jeho pobočník chtěli otestovat, jak dlouho člověk vydrží na opuštěném ostrově bez obživy a teplého oblečení. Úřady vše tajily až do roku 2002. Na místě, které dostalo přezdívku Ostrov kanibalů, zemřely čtyři tisíce lidí. Ostatky poloviny z nich se ani nenašly. Kdo ví, co všechno ještě o hrůzách stalinistického teroru nevíme a zůstane tak navždy pohřbeno hluboko pod krutou sibiřskou zemí.

 

Akční letáky