Nezapomenutelné
Stanislav Aubrecht se do Magdaleny Šebestové, tedy do učitelky Věry Kousalové v nezapomenutelné komedii Vesničko má středisková (1985) na námět a scénář Zdeňka Svěráka v režii Jiřího Menzela jako Jarda zamiloval, když ještě studoval Státní konzervatoř v Praze. Narodil se tamtéž 19. září 1966 a po ukončení konzervatoře se objevil ve známých filmech, třeba jak Básníkům chutná život (1987) jako herec Roman; v Tankovém praporu (1991) si zahrál rotného Maňase. Zažil i potlesk na „prknech, která znamenají svět“ v Hudebním divadle v Karlíně, Divadle na Vinohradech a několika oblastních scénách.
V 90. letech se jeho jméno coby výkonného producenta objevilo v muzikálech Kočky, Jesus Christ Superstar a Evita. Na posledním zmíněném však spolupracoval z nemocničního lůžka. Už na konci „Ježíše“ mu totiž lékaři diagnostikovali leukémii. Naštěstí se s ní popral a po dvou letech ji zdárně porazil.
Přestože se k filmu ani divadlu po své nemoci už naplno nevrátil, přijal menší roličky televizních seriálech. A tak ho jejich příznivci mohli vidět v Ulici (2005), Gymplu s (r)učením omezeným (2012) a Modrém kódu (2019).
Stanislav Aubrecht si zahrál v několika filmech
Do hospody…
Krátce před nemocí se mu narodil syn, manželství ale nevydrželo. S novou přítelkyní se vydal do hospody – tedy přesněji, rozhodli se, že ji budou spolu provozovat. Když se rozešli, hospodu ji nechal a převzal restauraci po Čirině Košíkové, osobní kuchařce prezidenta Havla. „U Čiriny“ pak nabízel vyhlášené speciality i tradiční pokrmy rakousko-uherské kuchyně, z nichž některé jen pro radost i sám vařil. Pět let se mu velmi dařilo. Pak ale přišla další nemoc, tentokrát pandemická. Plotna vychladla, stoly byly bez hostů a dveře zavřené i pro „rouškaře“. A nájem musel i tak platit. Jak se svěřil, covid-19 ho zlikvidoval a ke své velké lítosti do té doby prosperující podnik musel prodat.
Stanislav Aubrecht vedl restauraci U Čiriny
Voňavou švestkovou omáčku vyměnil za neméně voňavé švestkové dřevo a založil si se svým kamarádem dílnu na výrobu designového nábytku. Jak říká, manuální práce se nebojí a baví ho vyrábět krásné věci. Koneckonců, si to vyzkoušel, když ním vytvářel nové desky stolů pro restauraci U Čiriny.
I když dnes, se vší úctou, kudrny jsou dávno pryč, a díky lásce k jídlu, a nakonec i povinnosti dobrého majitele restaurace ochutnat, co se v jeho podniku podává, se jeho chlapecká postava tak trošku zaoblila, a nejspíš málokdo pozná, že je to ten „vesničkový Jarda“. Film, divadlo a výtvarné umění má stále rád. A kdyby snad (nedej bože) postihla i ty švestky nějaká zhouba, tak si nějaký smysluplný směr v životě najde. Protože ho prostě „… baví život a snad každá práce.“
Zdroje: www.blesk.cz, www.tvguru.cz, www.csfd.cz, sip.denik.cz
