Zdroj: Profimedia.CZ
Žena u starých Slovanů: Za panenství se styděla a mohla žít se dvěma muži
Když se arabský kupec Achmed Ibn-Fadlán v 10. století zastavil na Rusi, šokovalo ho, že se místní lidé nerozpakují oddávat milostným hrám na veřejnosti, a to třeba i ve skupinách. Opravdu byli staří Slované tak nevázaní? Ne tak docela. Je ale pravda, že žárlivost nebývala ve východní Evropě často skloňovaným pojmem.
Abychom pochopili staroslovanské pojetí partnerských vztahů, musíme se podívat na kulturu našich dávných předků trochu zeširoka. Život se tehdy točil zejména okolo zemědělství. Půda byla hlavním zdrojem obživy, a musela být proto řádně hýčkána, a to nejen rádlem, ale i magickými rituály.
Úrodné pole se podobalo plodné ženě. Jak pole, tak žena dokázaly z trochy dodaného semene vytvořit nový, bujně rostoucí život. Působilo to jako zázrak. A každý zázrak si samozřejmě zasloužil úctu a obdiv.
Plodnost nade vše
Žena byla tedy ve slovanské společnosti uctívána podobně jako úrodné pole - ovšem za podmínky, že přivedla na svět děti. Za znak plodnosti se považovala fyzická přitažlivost. Rodiče proto dbali na to, aby jejich dcery byly atraktivní a žádoucí. V oblasti Černé Hory a chorvatského Šibeniku chodívaly mladé dívky do 15 let poloodhalené nebo i zcela nahé, snad aby okolí vidělo, jak jejich postava postupně nabývá ženských tvarů. Můžeme si představit, že na své tvary byly náležitě hrdé.
Zdroj: Profimedia.CZ
Panenství pro staré Slovany nemělo žádný význam a pro dívku bylo spíš nežádoucí přítěží. Možná to opět souviselo se symbolikou pole - mládenci dobře věděli, jaká dřina je čeká na půdě dosud neorané. Podle svědectví arabského cestovatele al-Mas’údího jistý slovanský ženich o svatební noci zapudil nevěstu jen proto, že byla ještě panna. Usoudil totiž, že nemůže být dostatečně přitažlivá, když si ji dosud žádný muž nevyhlédl. A on má být tím hlupcem, na kterého zbyla "octovka"?
Jakmile tedy slovanská dívka dosáhla určitého věku a tvarů, rychle si hleděla namluvit mládence. K setkávání mladých sloužily takzvané přástky - dívčí sedánky, při kterých děvčata společně pracovala a zároveň přijímala návštěvy chlapců. A pak tu byly letní rituály plodnosti - svátky, které končily hotovými orgiemi na polích. Nešlo přitom jen o fyzické vybití mládeže, ale také o jakési požehnání půdě.
Zdroj: Profimedia.CZ
Šanci dostal i švagr a tchán
Na druhé straně svatý Bonifác v 8. století slovanské ženy chválil, jak jsou svým mužům věrné a oddané. Souviselo to s jejich oddaností rodině. Jakmile se dívka jednou vdala a porodila první děti, rodinný krb byl pro ni posvátný. Mnohem více než manželská věrnost se ale u Slovanů vyzdvihovalo zachování a rozšiřování rodu. V některých krajích proto žena mohla přijmout na svém loži mužova bratra či otce v případě, že byl její manžel zrovna nemocen nebo se vydal na válečné tažení.
Výjimkou nebyly ani případy polyandrie. Docházelo k nim zejména v chudých rodinách, kde na mladšího syna nezbyl řádný díl dědictví, který by mu umožnil založit vlastní rodinu. Mladý muž se proto připojil ke staršímu bratrovi a jeho choti, jež ho přijala jako svého druhého manžela. Pramenilo to z čisté společenské solidarity - všichni členové komunity měli patřit k nějaké rodině, nikdo nesměl zůstat jako kůl v plotě.
Naopak muži bohatí a mocní si mohli dovolit více manželek. Spekuluje se, že bigamistou byl i český kníže Oldřich, který si k neplodné Jutě bez ostychu přibral ještě vnadnou venkovanku Boženu. S Jutou se přitom podle všeho nikdy oficiálně nerozvedl, ačkoli prameny jsou v tomto ohledu na informace dost skoupé.
Není třeba dodávat, že příchod křesťanství staré slovanské zvyklosti výrazně pozměnil. Cizoložství se začalo přísně trestat a pojem panenství nabylo zcela nevídaného významu. Rituály plodnosti a bezuzdné námluvy přesto na venkově setrvaly po dlouhá staletí církvi navzdory.
Zdroje: https://www.mdpi.com/2077-1444/12/7/459/html, https://www.magazinuni.cz/ruzne/magdalena-beranova-%E2%80%93-nasi-slovane-byli-jedlici-kasi/, https://kolovrat.pohanskaspolecnost.cz/sexualni-zivot-starych-slovanu/
