Podobné metody práce na různých částech zeměkoule
Jak je možné, že monumentální památky, které byly postavené starověkými civilizacemi s precizností a přesností se nachází nejen na území Egypta, ale například i v Jižní Americe? Díky moderním archeologickým srovnávacím metodám se mnozí odborníci dokonce domnívají, že musela existovala velice vyspělá civilizace rozptýlená po Zemi, která měla stejné nebo podobné principy přesného zpracování kamene.
Znaly starověké civilizace něco víc, než my?
Vrtání děr, čistě řezané plochy, bezchybná povrchová úprava tvrdých materiálů jako je žula nebo diorit – to nebylo možné dosáhnout hrubou silou a běžnými kamenickými nástroji.
Naše, technicky vyspělá civilizace, sice ovládá technologie k opracovávání žulových a dalších mimořádně tvrdých minerálních materiálů, k čemuž využívá hrotové diamantové nástroje, elektřinu a moderní chladící kapaliny, přesto i dnes je celý proces zdlouhavý a namáhavý. A navíc – staří Egypťané přece neznali diamant a elektrickou energii! Museli tedy ovládat nějakou sofistikovanější metodu. Nebo měl kdysi skutečně pravdu švýcarský autor Erich von Däniken, když tvrdil, že starověkým civilizacím pomáhaly mimozemské bytosti s technologiemi, které my stále neznáme?
Jak je možné, že jihoamerické civilizace, vzdálené tisíce kilometrů od Egypta, uměly zpracovat zcela přesně stejně geniálně nejtvrdší kámen?
Jak tedy této řemeslné dokonalosti staré národy dosáhly?
Někteří vědci naznačují, že k opracování mimořádně tvrdých materiálů mohly Egypťané používat přírodní síly jako Slunce, vodu, vítr nebo dokonce zvuk. Jedním ze zastánců fascinující teorie využití sluneční energie je například profesor geologie na Cloud University v Minnesotě Ivan Watkins. Věří, že staré národy, takovými technologiemi disponovaly. Používali k tomu starověcí stavitelé parabolické leštěné mísy, které se při vykopávkách našly? Uměli využívat ke své práci světelný paprsek, který vznikl při nastavení těchto mís do určitého úhlu?
Další záhadou, která podporuje teorie o využívání vyspělých technologií, je Velká Chufuova neboli Cheopsova pyramida, kterou Egypťané postavili mezi roky 2509-2483 před naším letopočtem. Není dosud přesvědčivě objasněno, jak byla postavena. K vybudování pyramidy tedy z tvrdých minerální hornin, by jednoduché kamenické nástroje určitě nestačily.
Egyptské pyramidy se Sfingou jsou důkazem schopností starověké civilizace, které neumíme pochopit.
Použití síly zvuku
Jedna z teorií naznačuje, že staří stavitelé využívali k přesnému řezání a tvarování kamenného materiálu sílu zvuku. Sonická akustická levitace, vibrace pomocí zvukové ladičky jsou možné prostředky k náročnému opracovávání tvrdého materiálu.
Sonické vrtání a řezání funguje tak, že vrtákem nebo kovovou tyčí jsou vysíláné zvukové impulsy určité frekvence. Vibrace působí jako vysokofrekvenční sbíječka a umožňují vrtačce proříznout skálu bez nutnosti nadměrného otáčení. Tato metoda je rychlejší a šetrnější k použitým nástrojům a co je podstatné - ve srovnání s tradičním vrtáním vyžaduje méně vynaložené energie. Velká ladička by mohla být tedy použitá jako řezná tyč k provrtání žuly.
Máme ale důkazy, že takto starověké civilizace mohly postupovat?
Vyspělé technologie
Přímé důkazy o používání těchto neznámých technologií dosud nebyly odhalené. Dokonalé řemeslné a technicky vyspělé zpracování například žulových sarkofágů v Serapeu v Sakkáře nedávají vědcům klid. Jsou totiž vyrobené s vysokou přesností s tolerancí 1 mikronu z velice tvrdé růžové žuly, dioritu. S přesností, kterou stěží zvládnou naše moderní technologie. Tyto materiály se navíc těžily ve velké vzdálenosti od Sakkáry a sama představa, jak mohli Egypťané ohromné bloky přepravit na vzdálenosti stovek kilometrů, je fascinující.
Nejstarší vyobrazení vrtačky
Nástěnné starověké umění často zobrazuje symbol známý jako „žezlo s dvojitým zakončením“, který připomíná akustickou ladičku. Je tedy pravděpodobnější, že mohlo jít o vyobrazení řezného a vrtacího nástroje, než o zobrazení symbolu moci. Na dvou staroegyptských sochách vystavených v Metropolitním muzeu v New Yorku jsou dokonce jasně viditelné dvě ladičky připojené dráty, což naznačuje rezonanci na konkrétní frekvenci.
Zkoumání využívání zvuku
Na základě archeologických výzkumů o možném využití zvuku k opracovávání nejtvrdších materiálů vznikl obor archeoakustika. Je to velice slibná metoda, která by mohla jednou poodhalit tajemství starověkých stavitelů úžasných monumentálních staveb. Možná se jednou dozvíme, proč má Cheopsova pyramida v Gíze tak mimořádné akustické zesilující vlastnosti generované na určitých zvukových frekvencích.
