Močová neboli egyptská schistosomóza byla dříve na africkém kontinentu natolik rozšířená, že jejím projevům lékaři nepřikládali valný význam. Teprve v roce 1851 učinil německý lékař Theodor Bilharz působící toho času v Káhiře přelomový objev. V tenkém střevu jednoho ze svých pacientů našel dosud neznámého parazita, který později získal název Schistosoma haematobium (krevnička močová).
Tento asi 10 mm dlouhý červ migruje tkáněmi do žil a klade vajíčka do oblasti urogenitálního traktu, odkud putují spolu s močí do vnějšího prostředí. Vylíhnuté larvy hledají mezihostitele, jímž se stávají vodní plži z rodu Bulinus. V dalším vývojovém stadiu se krevničky uvolní do vody a čekají na hostitele konečného - člověka. K nákaze dochází při jakémkoli kontaktu s infikovanou vodou, nemusí být přímo vypita.
Schistosomózu mohou provázet různé příznaky, od horečky přes bolesti břicha a průjmy až po nádorové bujení. Typickým symptomem je však krev v moči coby následek zánětu močového měchýře. U žen krevničky napadají i pochvu a dělohu, což vede k bolestem při pohlavním styku. Závažnost infekce závisí do velké míry na imunitním systému nakaženého; je-li tělo oslabené, pacient může zemřít na selhání ledvin.
O tom, že krevnička močová trápila Egypťany už před 5000 lety, svědčí nálezy mumií, ve kterých byla identifikována její vajíčka. Parazit se na africkém kontinentu udržel dodnes; odhaduje se, že červi rodu Schistosoma mají ročně na svědomí až 11 tisíc lidských životů.
