Historické rekonstrukce tváří nám umožňují nahlédnout do minulosti způsobem, který nás vizuálně spojuje s našimi dávnými předky. Většina podobných novodobých rekonstrukcí se sice řídí empirickými důkazy, ale vychází z kvalifikovaných odhadů, a představuje tak přibližnou podobu struktury obličeje daného jedince. S ohledem na tuto skutečnost se podívejme na rekonstrukce několika obličejů staroegyptských krásek, které žily před tisíci lety.
Díky grafickému vzkříšení půvabu starověkého Egypta máme možnost odhalit i věčnou krásu těchto kněžek anebo chrámových zpěvaček. V následujícím videu se spojily nejmodernější počítačové tomografy a šikovné ruce forenzního sochaře, aby s úžasnou přesností obnovily tváře devíti krasavic. Výsledek vidíte zde:
Devět oživených tváří
Nefret-Mut byla zpěvačkou v chrámu v Thébách a zemřela ve 33 letech. Její ostatky byly nalezené v blízkosti dvou rakví – jedna z nich byla zhotovená pro muže, druhá pro ženu. Až v roce 2007 vědci potvrdili, že se jedná o ostatky této krásky, jejíž jméno v překladu znamená „kráska bohyně Mut“. Její krása, dokonalý pravidelný obličej i černé vlasy jsou skutečně podmanivé.
Druhou kráskou je Meresamun, staroegyptská kněžka a zpěvačka v Karnaku. Její mumie byla po dobu deseti měsíců zkoumaná Orientálním Institutem Muzea v Chicagu. Při pohledu do její tváře si ihned všimneme až nápadné asymetrie v jejích rysech, plných rtů a výrazných uší. I přesto má tato žena nesporný půvab.
Třetí krasavicí je tvář neznámé egyptské mumie zkoumaná Národním archeologickým muzeem ve španělském Madridu. Také zde vidíme ve výsledku typicky oděnou Egypťanku výrazných ostrých rysů s obvyklou rovnou ofinou.
Čtvrtou rekonstrukcí je tvář ženy z ptolemaiovského období, zkoumanou v témže muzeu. Mumie byla později pojmenovaná jako mumie Dorada a byl o ní natočený dokument.
Pátá tvář patří slavné Meritamun, jíž věnujeme samostatnou část v našem článku. Ač bylo o této rekonstrukci napsáno mnohé, dodnes nikdo neví, jak se Meritamunina lebka dostala k výzkumu do melbournské univerzity v Austrálii.
Kdo byla tajemná Meritamun?
Při pronikání do tajemství, která se skrývají v mumifikované lebce nádherné Meritamun, odhalilo CT vyšetření příběhy jejího života vyryté do kostí - jemné zakřivení předkusu, stopy po abscesech zubů, jemné stopy prožitého života. Ztenčená lebka s důlky svědčila o jejím boji s chudokrevností, což je onemocnění spojené s dávnými pohromami malárie nebo strašidelnou infekcí způsobenou plochými červy, schistosomózou.
Při digitální rekonstrukci dat vznikla 3D lebka, s níž pracovala dále sochařka Jennifer Mannová, umělkyně s vášní pro forenzní rekonstrukce. Vyzbrojena anatomickými poznatky a špetkou umění se pustila do vzkříšení Meritamuniny krásy. Na základě rozměrů nalezených u moderních Egypťanů pečlivě vytvořila hloubky tkání, které oživily její tvář, s úklonou k minulosti a nuancím, které ji definovaly.
Zrekonstruovaná podoba se stává důležitou učební pomůckou, která nabízí vhled do diagnostiky patologií minulosti, protože studenti se učí dešifrovat příběhy vetknuté do kostí. Mimo akademickou půdu se však skrývá hluboká úvaha o kráse jako takové. Mohl by půvab starověkého Egypta, ztělesněný Meritamun, rezonovat s naším moderním vkusem? Její olivová pleť, okouzlující spletené vlasy, jemné křivky obličeje - svědectví o přetrvávající estetice. Ve světě měnících se standardů krásy zůstává symetrie jejích rysů přesvědčivá a překonává propast času.
Zbylé tváře z videa
Šestou ve videu odhalenou kráskou je neznámá dívka, jejíž identitu by mohla odhalit jedna ze tří možných žen – Meritaton, Baketaton anebo Ankhesenamun. Zřejmě se jednalo o potencionální kandidátku na Princeznu Amarny. A zde máme, dle videa, co do činění se skutečnou famme fatal. Dívá se na nás sebejistá žena nádherných rysů a uhrančivého pohledu.
Sedmou rekonstruovanou tváří je tvář tzv. Pozlacené dámy, jejíž mumie patří k nejzachovalejším z kolekce celého muzea. Mumie je datovaná do doby, kdy byl Egypt součástí Římského impéria.
Předposlední tvář patří neznámé ženě z téže doby. Její tvář se vyznačuje extravagantním účesem a dle vědců byla její mumie nalezena jen kousek od královských pyramid.
A konečně poslední tváří je tvář Ti Ameny Net, která byla pohřbená v hrobce nedaleko Théb v jižním Egyptě. Zemřela ve věku 30 až 35 let a příčina její smrti není známá. I přesto vědci při zkoumání odhalili hned několik problémů, s nimiž se tak mladá kráska potýkala, zejména problémy žilního charakteru. Zdobení její rakve svědčí o tom, že se jednalo o ženu vysokého postavení. Také tato žena je až neuvěřitelně krásná.
Dobová móda
Staří Egypťané měli smysl pro styl a zdobili se jednoduchým oblečením a barevnými šperky. Průměrný Egypťan byl nižší než dnešní člověk, ženy měřily kolem 1,5 metru a muži kolem 1,7 metru. K tehdejším standardům ideální krásy patřily štíhlé ženy s pevnými ňadry a muži se širokými rameny zužujícími se k plochému břichu.
Co se týče účesů, Egypťanky si nechávaly vlasy buď volně viset, nebo si je zaplétaly do copů. Chlapci měli jedinečný účes, kdy měli hlavu vyholenou až na jeden dlouhý pramen na straně, který byl spletený do copu. Muži ve Staré říši nosili krátké vlasy podobně jako dnes, mezi další oblíbené účesy patřil bob po ramena a krátká čepice z hustých kudrlinek uspořádaných do řad. Účesy žen se v průběhu času měnily, ve Střední říši byla oblíbená ofina a dlouhé vlasy po stranách střižené šikmo. V Nové říši měly šlechtičny horní vrstvu dlouhých tenkých kadeří nebo vlnek a pod nimi řady kratších kudrlinek nebo vln.
Muži i ženy ve starověkém Egyptě nosili paruky, většinou vyrobené z lidských vlasů. Ženské paruky byly obvykle dlouhé a tmavovlasé, i když některé ženy v raných dynastiích nosily krátké účesy. Ochlupení obličeje nebylo příliš oblíbené, ale na některých sochách a řezbách jsou zobrazeni muži s kníry nebo vousy. Většina mužů byla hladce oholená a dlouhá kozí bradka, kterou můžeme vidět na sochách faraonů, byla umělá.
Co se týče oblečení, hlavním používaným materiálem bylo plátno, od hrubé látky až po jemnou gázu. Barvy oděvů byly obvykle bílé, v pozdějších obdobích se šaty a kilty stávaly propracovanějšími. Ženy obvykle nosily šaty po kotníky se širokými ramínky, zatímco muži nosili kilty po kolena. Kožené sandály měly přednost před sandály z papyru.
Egypťanky si nechávaly vlasy buď volně viset, nebo si je zaplétaly do copů.
Šperky a líčení
Staroegyptské šperky neobsahovaly mnoho drahých kamenů, ale spíše barevné kameny, jako je tyrkys, granát, obsidián, lapis lazuli a fajáns. Fajáns, vyráběný z mletého křemene a dalších materiálů, byl tvarovaný do modrozelených korálků a byl oblíbeným materiálem. Měď a zlato byly běžně používané kovy, přičemž měď byla určená pro nižší třídu a zlato pro vyšší třídu. Běžnou ozdobou byly velké náhrdelníky zvané pektorály vyrobené z korálků nebo ve tvaru zvířat či květin.
Významnou roli ve staroegyptské kráse hrálo líčení. Jako oční stíny se používal kohel, který se vyráběl z rozemletého malachitu a vytvářel zelený kohel, nebo galenit pro odstíny šedé. Nanášel se na obočí a kolem očí pomocí dřevěné lžičky, kostěné tyčinky nebo prstů. Červený okr se používal jako růž a někdy jako rtěnka. Egypťané také používali vonné oleje, například myrhový a liliový, a v horkém a suchém podnebí se rádi mazali olejem.
Móda a krása starověkých Egypťanů celkově odrážela jejich vlastní ideály a byla podobná dnešním standardům krásy.
Zdroje: www.thenotsoinnocentsabroad.com, www.iflscience.com, www.touregypt.net, www.historyadventures.co, en.wikipedia.org/wiki/Meresamun
