Lidé škodící naší české zemi ho vždycky rozčilovali. V roce 2012 uvedl v jednom rozhovoru, že bychom měli „všechny darebáky, zloděje a korupčníky“ nahnat na Karlův most, „pak je naházet do Vltavy a utopit“. (Zdroj: www.bubinekrevolveru.cz)

Vizionářský strýček

Rudolf Bereza se narodil roku 1942 v Tovačově. Vyučil se frézařem a odchodil povinnou vojenskou službu. Zanedlouho se poprvé setkal s StB, která ho chtěla nabrat do svých řad. V té době byl ještě nezkušený mladík, který neznal všechny hrůzy, kterých se Státní bezpečnost dopouštěla, a tak si nechal chvíli na promyšlenou. Naštěstí ho odradil jeho strýc, který mu řekl: „Rudy, jak nejsem tvůj tatínek, tak kdybys to udělal, tak já tě snad zabiju. Prasečárny a sviňárny dělat, opovaž se!‘“ (Zdroj: www.idnes.cz)

Příchod ruských vojsk

Do roku 1968 měl Bereza poměrně klidný život řidiče nákladního vozidla. Příchod Rusů ho však narušil. Ve svých 26 letech však nelenil a intenzivně se zapojil do protestů proti jejich příjezdu. „Buď těma nápisama proti nim, na ploty, na cesty, všady. Tím vypouštěním vody z jejich cisteren a takovými těmi různými lumpárnami, co jsme jim dělali…“ vylíčil v rozhovoru pro neziskovou organizaci Post Bellum. Jeho nenávist k okupantům a obecně komunistickému režimu se ještě zesílila, když viděl, jak Rusové zastavovali auta a rodinám kradli všechny věci kromě benzínu. (Zdroj: www.pametnaroda.cz)

„Komunisty nevozím“

Po nástupu normalizace se musel vzdát své práce. Místo toho nastoupil k ČSAD v Kroměříži jako řidič autobusu. Odmítl však převážet komunistické funkcionáře. Proti okupantům taky ostře vystoupil na zasedání Národního výboru v Hlubočkách. Když se dozvěděl o Chartě 77, ihned ji podepsal a seznámil se se signatáři. Krom toho se stal spojkou převážející samizdatovou literaturu. „Dělal jsem víceméně kurýra, což bylo dost nebezpečné, protože za to byly dost vysoké tresty,“ popisuje svou funkci Bereza.

Odvážný dopis Husákovi a další akce

V roce 1987 se Rudolf Bereza společně s Tomášem Hradilkem odvážili k několika více odvážným akcím. Nejprve napsali dopis Husákovi, který nesl název Dopis pěti dělníků z Moravy. V něm ho společně s Janou Hradílkovou, Janem Ptáčkem a Milanem Krumpholzem požádali, ať odstoupí funkce. Tomáš Hradílek k dopisu dodal: „… vysílaly ho hned zahraniční stanice a lidé se o něm normálně bavili v pražských tramvajích. Prostě to bylo drzé, nečekané, a zapůsobilo to.“ (Zdroj: www.bubinekrevolveru.cz)

Druhou, snad ještě odvážnější akcí bylo společně s Hradilkem vystavení transparentu se zněním „Charta 77 vybízí k občanské kuráži“ v Olomouci. Bylo prvního máje a jim se ho podařilo držet 30 min přímo před tribunou a před samotným májovým průvodem. Po tomto kroku následovalo vězení a také podmínečné tresty.

Ani to ho však nezastavilo. O rok později napsal Rudolf Bereza další dopis Husákovi, tentokrát kvůli úmrtí disidenta Pavla Wonky. Všechny akce měly přitom téměř vždy za následek návštěvu StB, která od domu Berezy už ani neodcházela. Naproti tomu byly jeho činy vysílány ve Svobodné Evropě, skrze kterou inspiroval k větší odvaze a občanské aktivitě další československé občany.

Bereza se přes všechny překážky a neustálou kontrolu snažil zúčastnit každé disidentské akce.

17. listopadu 1989 se po jeho opětovném propuštění z vězení zúčastnil demonstrací v Olomouci, kde vystoupil s projevem. Po pádu komunistického režimu se stal členem Občanského fóra, prošel různými povoláními a nakonec skončil u řidiče autobusu. Zemřel roku 2014.