Štěpánka Haničincová: Za plachým úsměvem se skrýval tragický osobní život

16. prosinec 2019 četba na 5 minut
Když byla starší plánovala velký comeback, ale nenašla postavičku Bertíka.

Když byla starší plánovala velký comeback, ale nenašla postavičku Bertíka.

Foto: Youtube

Zažitá traumata z dětství využila k tomu, aby jiným dětem vykouzlila úsměv na tváři. Jednou celou generací milovaná Štěpánka Haničincová však v osobním životě nikdy nepřestala trpět.

Štěpánka Haničincová, rozená Hubáčková, se narodila 30. září 1931 v malé vesničce Kvíčovice u Domažlic. Dětství neměla šťastné. Rodinný teror rozpoutal věčně opilý otec, sťatá hlava rodiny trávila většinu dne v hospodě a domů se vracela se svrbící dlaní. Násilí musela přetrpět sama Štěpánka, její o čtyři roky mladší bratr Jan i manželka.

Průměrná herečka


Po válce přišla o svého bratra. Tehdy se desetiletý chlapec stal obětí exploze nevybuchlého granátu, což Štěpánku ohromně zarmoutilo. Matka se s otcem po tragédii rozvedla a vzala svou dceru do České Lípy a později do Děčína. Tam se podruhé vdala a manželství tentokrát bylo šťastné.

V Děčíně Štěpánka studovala Vyšší školu hospodářskou a tajně tíhla k herectví. Její tvrdá výchova a tudíž přesvědčení, že jsou herci volnějších mravů a volnomyšlenkáři, ji od angažmá v amatérském souboru, kam ji lákaly spolužačky, pokaždé odradilo, ale nakonec své touze podlehla - v druhé polovině čtyřicátých let si zahrála hlavní roli princezny Pampelišky ve stejnojmenné hře.

Po studiu započala práci obchodní korespondentky na Ministerstvu zahraničí, ale nevydržela tam dlouho. Přihlásila se na DAMU a začala studovat herectví. Na škole se seznámila i se svým budoucím manželem Petrem Haničincem. Herectví jí nešlo tak, jak si představovala, vedení školy ji dokonce podsunulo přehodnocení oboru. Štěpánčino sebevědomí kleslo pokaždé, když spatřila Petrovo herecké umění na jevišti, kterému podle vlastních slov nedokázala dostát. Nakonec přešla na dramaturgii.

Trauma jako hnací motor


Z traumatu domácího násilí a ztráty bratra se malá Štěpánka nikdy nevzpamatovala a možná proto měla kariérně nejblíže k dětem a věnovala jim obrovskou část svého života. Když se jí tedy během školy naskytla příležitost prorazit v České televizi, neváhala a přidala se k pořadu Rozmarýnek.

A zatímco jí kariéra dělala šťastnou, osobní život tak pozitivní nebyl. Po svatbě v roce 1954 se páru narodila dcera Alexandra. Petr se ale o rodinu moc nezajímal, což Štěpánce velmi přitížilo - o domácnost i dítě se starala sama, a ještě k tomu pracovala. Petr se uchýlil do divadla v Pardubicích, a Štěpánka neviděla jiné východisko než vztah rozvázat.

Nedlouho poté se seznámila se svým druhým manželem Jan Valáškem. Úzce s ním spolupracovala na studentském filmu a v zákulisí přeskočila jiskra. V roce 1958 spolu měli syna Jana ml., svatba proběhla o tři roky později. Štěpánčina kariéra byla pořádně našlápnutá, děti ji zbožňovaly, hlavně ve spojení s oblíbenou loutkou čertíkem Bertíkem a papouškem Lorinkou. Kromě pořadů pro děti se lehce věnovala i filmu, zahrála si například ve filmu Honzíkova cesta nebo Kouzelný den. Slibovanou průlomovou roli nikdy nezískala, to ji moc mrzelo. V roce 1968 Valášek umírá, příčinou byl údajně alkoholismus.

Další tragédie se Štěpánkou tentokrát tolik nezacloumala, i když do svých pořadů po smrti manžela nedávala tolik, co před ní. Skleslou náladu pozvedl Jan Přeučil, budoucí třetí manžel. Seznámili se při natáčení televizních Pohádek z tisíce a jedné noci. 

StB, deprese a smrt


Vrchol kariéry pro pracovitou herečku a dramaturgyni nastal s pořadem Malý televizní kabaret, v němž také moderovala. Pak se ale objevilo něco, co nikdo nečekal. Kvůli manželství její dcery Alexandry s chartistou Jiřím Chmelou se objevili v hledáčku StB. Zašlo tak daleko, že napíchli jejich byt a vyhrožovali jim vyhazovem z televize. Alexandra s Jiřím emigrovali do Rakouska, Štěpánka dostala zákaz účinkování před kamerou, svou práci dramaturgyně si mohla nechat. Přílišná cenzura dětských pořadů a tlak z vedení jí ovšem zdravotně vůbec nesvědčil, a tehdy se poprvé objevily deprese. 

Po odchodu z ČST se upnula k lékům, které ráda zapíjela alkoholem. V roce 1989 se na krátko vrátila do televize, ale uvědomila si, že nedokáže splnit požadované nároky a nestačí vlastním kolegům, a znovu odešla. Psychicky labilní Štěpánka se zcela uzavřela do sebe a vyhýbala se veřejnosti. Ani její manžel jí nedokázal pomoct.

Ten ji v roce 1999 nalezl mrtvou na podlaze. Jako příčina smrti je uváděn domácí úraz, jenž měl bezprostřední spojitost s alkoholem. Pochována je na Vršovickém hřbitově.

Akční letáky