Podle Platóna štěstí „není nahodilý pocit, nýbrž výsledek rozumně vedeného dobrého života." Buddhismus ho zase definuje jako soustavné vyhýbání se utrpení a potlačování žádosti. Zajímavostí je, že v křesťanském učení je cílem života spása a štěstí zde nehraje příliš velkou roli. Angličtí autoři Jeremy Bentham a John Stuart Mill začínají uvažovat o objektivním a měřitelném „štěstí“ v podobě blahobytu. Jejich myšlenky se v moderní společnosti drží dodnes.
Štěstí ve středověku
Středověk. Prostí žili pod neustálou hrozbou hladomoru, moru nebo války. Ani urození a panovníci neměli vždy klidné spaní. Kdokoli je mohl zabít a vzít jim majetek i vysoké postavení. Všichni obyvatelé cítili všudypřítomnou nejistotu. „A přece se lidé dokázali smát, ctili pravdu a měli život rádi. Neskuhrali. Bojovali s nepřízní, protože věřili, že mají s boží pomocí osud ve svých rukách. To je zajímavý rys té doby," říká historik a spisovatel Vlastimil Vondruška. Čím to podle něj bylo?
Čtyřlístek - symbol štěstí určitě sbírali i naši předci.
„Naši předkové si nemohli dovolit snít. Byli pragmatičtí, nežili s hlavou v oblacích. Nehledali v životě to, co nemohli dostat. Měli jednoduché cíle, kterých dosáhnout mohli. Většina lidí byla spokojená, pokud měla co jíst, ubránila se proti nepřátelům, žena nezemřela při porodu, děti byly zdravé a rodiče udrželi svůj majetek a ten dětem po smrti předali. Ctili elementární lidské hodnoty, kterých se dalo dosáhnout. A protože většina jich dosáhla anebo se tomu blížila, byli spokojení. Naplnili smysl svého života."
Psychologie štěstí
Dnes bychom řekli, že středověcí lidé žili „tady a teď". Nic jiného jim jednoduše ani nezbývalo. Kráva se sama nepodojila, pole nezoralo a bitva nevyhrála. Na snění o lepší budoucnosti neměli ani prostor, ani čas. Podle historika je právě dnes tolik nešťastných lidí, protože se jim slibuje budoucnost, které bez sebekritiky nemohou dosáhnout. „To středověk neznal. Naši předkové byli nesrovnatelně šťastnější, protože věděli, že každý má ve světě své místo. Život pak byl opravdovější," říká Vondruška.
Důležitým aspektem byla také křesťanská víra. Lidé si měli tendenci navzájem pomáhat. Zejména kvůli tomu, že žili v mnohem těžších podmínkách. Právě víra je naučila uznat existenci bolesti a utrpení. Přijmout je do vlastního života a nehroutit se při každém jejich náznaku.
Jak být šťastný
Co se my, lidé s tekoucí teplou vodou, sporákem, pračkou, televizí a internetem můžeme od našich předků naučit? Především všímavosti. „Doporučuji si všímat si detailů, které jsme dosud nevnímali. Jiným souvisejícím nástrojem ke „zvyšování štěstí“ je, když se k právě prožitému znovu vracíme, znovu si pocity s ním spojené vybavujeme: čím nás to oslovilo, co tam bylo zajímavé, co jsme cítili," radí psycholog Radvan Bahbouh.
Dobré je si také uvědomit, že vše je v nekonečném řetězci příčin a následků. Nebojovat proti tomu, ale přijmout, že něco nemáte pod kontrolou.
Zdroje:
www.quora.com, www.novinky.cz, www.cs.wikipedia.org, www.psychologie.cz
