Střílející štít v roce 1544 vymyslela vynalézavá mysl italského vizionářského puškaře Giovanniho Battisty z Raveny, a jeho nápad pak nezaujal nikoho méně vlivného než samotného krále Jindřicha VIII. Battista si uvědomil, že je skvělé střílet pistolí nebo jinou střelnou zbraní v boji, ale většinou střílíte po někom. A ten chce udělat totéž, takže se není čím chránit. A co spojit obojí dohromady?
Nešťastný štítový kanón
Přestože vynálezcova vynalézavost byla nesporná a jejím výsledkem se stal právě jakýsi štítový kanón, anebo štít s otvorem na střelnou zbraň uprostřed, ukázalo se, že vynález byl spíše komickým neštěstím než převratným objevem.
Shieldgun, koncipovaný jako hybrid obranného brnění a palebné síly, připomínal objemný štít s malým dělem připevněným k jeho středu. Důmyslná koncepce slibovala, že vojákům poskytne ochranu a zároveň jim umožní odvetný úder proti protivníkovi. Skutečnost však zdaleka nesplnila tak vznešená očekávání.
Štítová zbraň anebo střílející štít, jak bychom asi řekli česky, se skládala z velkého štítu, v jehož středu byla díra a v ní umístěná malá střelná zbraň s nábojkou. Štít byl vyrobený z pevných materiálů, jako je dřevo, kov nebo vyztužená kůže. Byl navržený tak, aby chránil uživatele před přilétajícími projektily, především šípy a šipkami z kuší, a zároveň mu umožňoval odvetu.
Idea byla pěkná. Jenže!
Smyslem štítové zbraně bylo poskytnout vojákům obranné i útočné schopnosti. Mohli se chránit před nepřátelskými projektily a zároveň opětovat palbu, aniž by museli snížit svou ostražitost. Věřilo se, že tento hybridní přístup poskytne vojákům na bojišti výhodu.
K ovládání štítové zbraně držel voják nebo kdokoli štít před sebou pomocí rukojeti umístěné na jeho zadní straně. Pak mohl malým otvorem ve štítu zamířit a vystřelit. Samotná střelná zbraň byla obvykle jednoduchá arkebuza nebo podobná raná střelná zbraň, často s komorou na jeden výstřel. Praktičnost štítové zbraně však byla značně omezená několika faktory.
V první řadě to byla jeho hmotnost. Štít byl pekelně těžký a velmi obtížně se s ním manipulovalo, takže voják mohl vlastně střílet jen na toho, kdo stál přesně před ním.
Navíc zpětný ráz vznikající při střelbě ze zbraně byl značný, což vedlo k vykloubeným ramenům a omezené přesnosti. Navíc se ukázalo, že nabíjení střelné zbraně při držení štítu je pracné a nebezpečné i samotnému uživateli.
Rychlý konec
Přestože krále Jindřicha VIII. potenciál zbraně i obrany zároveň zaujal, rychle se ukázalo, že vynález má k praktičnosti daleko. A to byl tento král skutečnýnm reformátorem, jak vidíte i v tomto videu:
Nakonec byla štítová zbraň navzdory své inovativní koncepci ve skutečných bojových scénářích zcela neúčinná. Tehdejší technologická omezení spolu s nepraktičností konstrukce zabránily tomu, aby se stala úspěšnou vojenskou zbraní, ale aspoň zůstala příkladem historické vynalézavosti a zajímavým pohledem do mysli vynálezců minulosti.
Zdroje: www.cracked.com, www.reddit.com
