Byl to nekonečný kolotoč. Jakmile dostali výplatu, téměř do koruny ji utratili. Tak si půjčili. Finanční krize se však stále prohlubovala. Když se zdálo, že skončí na ulici, bez veškerého majetku i zaměstnání, vyslovila Dana odvážnou myšlenku. Co kdyby prekérní situaci vyřešili loupeží v domě nějakého seniora? Toho přece urostlý Jaroslav snadno přemůže.
Bylo 30. září roku 2001. Manželé Stodolovi mířili do domu Aloise Miškovského z Chabeřic, jenž byl v okolí známý tím, že půjčuje peníze. Pohrozili mu nožem, sebrali 160 tisíc korun, svázali ho a odešli. Oba dva překvapilo, jak snadné to bylo. O necelé tři měsíce později se proto rozhodli, že akci zopakují. Další obětí měl být pan Šanda, který bydlel u Daniny matky.
Pach krve
Jaroslav se do domu vplížil oknem. Maskoval se parukou a silonovou punčochou nataženou přes obličej. Schoval se za závěs a čekal. Když se pětasedmdesátiletý muž vrátil z chléva, donutil ho vydat 40 000 Kč. Jenže při předávání peněz se stalo něco nečekaného. Vitální děda se na lupiče vrhl a silonku mu roztrhl. Jaroslav zpanikařil. Šandu uchopil za krk a zatlačil.
Po své první vraždě byl Jaroslav Stodola v šoku. Dana však měla vynikající náladu. „Kdo bude další?” ptala se. Konečně cítila, že má svůj osud ve vlastních rukách. Už nemusí bydlet v zavšivených ubytovnách a dělat podřadnou práci. Konečně se cítila bohatá. Její nadšení se přeneslo i na jejího manžela.
Oběti si vybírali pečlivě. Růžena Skohoutilová byla známá svou zálibou ve špercích. Antonín Král a jeho žena Marie žili osamoceným životem. Josef Malina se často chlubil, že má našetřenu větší sumu peněz. Božena Cerháková a její dcera Helena chtěly koupit dům, v němž Stodolovi tou dobou bydleli. Všichni tito lidé měli majetek a chatrné zdraví.
Sérioví vrazi
Zdálo se, že pach krve manžele Stodolovi doslova uchvátil. Nestačilo jim, že by seniory okradli, vyžívali se také v mučení. Škrtili je prádlem, které našli na sušáku, nebo kabelem od lampičky. Dusili je polštářem a bili je. Chladnou krutost projevovala hlavně Dana.
Ta jednu vraždu provedla na vlastní pěst. Osmasedmdesátileté Marii Čondlové řekla, že se stala obětí povodní v Praze a požádala ji o nocleh. Důchodkyně souhlasila. Ráno však Danu přistihla, jak ji prohledává věci. Tím měla svůj osud zpečetěn. Žena se na ni vrhla, svázala ji, rozbila ji obličej válečkem na těsto a čtyřikrát bodla nožem do hrudníku. Poté prohledala dům a ještě v něm strávila jednu noc.
Dnes jsou si kriminalisté jistí, že vyšetřování bylo provedeno nedbale. Většina vražd byla identifikována jako nehody nebo pokusy o sebevraždu. Stopy po násilí neodhalila ani soudní pitva. Dopadení sériových vrahů lze proto označit za šťastnou náhodu. Po poslední, a zároveň nevydařené akci, totiž potkali policistu, jenž Jaroslava znal z doby, kdy jako mladý okradl hostinského a v opilosti vyvolával potyčky. Přišlo mu podezřelé, že se manželé potulují v okolí ohlášeného přepadení.
Jaroslav a Dana Stodolovi byli dne 26. dubna 2004 odsouzeni k doživotnímu vězení. Už za dva roky ale mohou požádat o podmíněné propuštění. Jaroslav ale tuto možnost prý nevyužije. Chce dožít za mřížemi, i přestože mu chybí příroda, svoboda, ženy a pivo. Čas tráví kouřením cigaret, popíjením kávy a prací, kterou mu přidělí.
O své manželce neví nic. Po rozvodu v roce 2006 zpřetrhali vztahy. Ta však v rozhovoru pro Blesk uvedla, že již ve vazbě zhubla dvacet kilo. Nyní by měla být v opavské věznici, kde ženy pracují v prádelně, v kuchyni nebo v šicí dílně. Denní režim jim začíná v 5:00. Od šesti do dvou odpoledne tráví v zaměstnání. Do šesti, kdy se podává večeře, mají volno. To je možné vyplnit procházkou na dvoře nebo v zájmovém kroužku. Večer je vyhrazen televizi nebo četbě.
Zdroje: www.blesk.cz, www.cs.wikipedia.org, www.lidovky.cz