Tjipetir: Stoleté poselství z TITANIKU?

V posledních měsících se na březích Atlantiku objevují gumové destičky s nápisem Tjipetir. Jejich stáří se odhaduje zhruba na sto let. Kde se tak dlouho toulaly a odkud vůbec pochází?

V Anglii, Francii, Nizozemsku, nedaleko New Yorku nebo v Německu. Všude tam už náhodní lidé našli při procházkách po pláži podivné destičky s ještě podivnějším vytlačeným nápisem.

Tjipetir zní exoticky a také jde o místo velmi vzdálené od Evropy. Je to jméno bývalé plantáže kaučukovníku, která od konce 19. století prosperovala v západní části ostrova Jáva v jihovýchodní Asii. Ze speciálních stromů se tam odebírala míza a vyráběly se z ní gumové destičky opatřené názvem výrobce, které se nejčastěji používaly k izolaci podmořských kabelů. Po druhé světové válce se ale přestaly vyrábět.

Když lodí cloumá rez

Hned dvě desky našel bývalý rybář Bill Brain z Newquay na jihozápadě Anglie. „Na zdejších plážích jsem trávil každý den posledních deset let, ale nikdy jsem tu nic takového neviděl. Je to pro mě záhada," řekl. A není sám. Nad fenoménem Tjipetir si lámou hlavu i další. Vysvětlení přitom může být docela jednoduché. Gumoví poslové minulosti s největší pravděpodobností naráz vyplavali z potopeného vraku. Je možné, že na dně Atlantiku leželi celé století a až pak na lodi zahlodala rez do té míry, že povolily třeba dveře nákladového prostoru.

Ještě mnohem více vzrušující je ale představa, že onou lodí může být Titanic. „Podle dochovaných záznamů je jasné, že desky z plantáže Tjipetir byly součástí jeho nákladu," tvrdí Jenny Wittamoreové, kurátorka námořního muzea v britském Cornwallu.

Titanic se potopil v dubnu 1912, tedy téměř přesně sto let před nálezem první vyplavené destičky.

Úžasný dotek minulosti

Příliš předmětů se z legendárního parníku se přitom zachránit nepodařilo a většina je stále pohřbena v hloubce zhruba čtyř kilometrů pod hladinou. „Jen si to představte. Každý předmět z Titaniku je velmi vzácný a teď se jich desítky povalují na břehu a každý je může sebrat," pokračovala Wittamoreová.

Jiní odborníci ale její nadšení mírní. Náklad se mohl uvolnit z řady jiných lodí, které se na přelomu 19. a 20. století potopily v Atlantiku. Gumové desky z Jávy byly tehdy běžným nákladem.

Pro současné nálezce je to ale i tak zážitek. „Je úžasné držet v ruce něco, co bylo vyrobeno na druhém konci světa a sto let leželo na dně oceánu," dodal Brain.