Čtyři a půl tisíciletí uplynulo od doby, kdy lidé doby bronzové postavili mohutné kamenné bloky, jež se nacházejí na Salisburské pláni asi 13 km severně od městečka Salisbury. Dlouho se předpokládalo, že monument sloužil jako astronomický kalendář nebo byl svatyní mrtvých. Poslední výzkumy však naznačují, že byl chrámem. A nejen tak obyčejným. Byl postaven tak, jako dnešní přednáškové sály nebo koncertní síně.

Zdroj: Youtube

Stonehenge se skládá z doleritových kamenů pocházející z 240 kilometrů vzdáleného pohoří Preseli. Pravěcí lidé měli tyto až čtyř tunové objekty dopravit nejdříve po moři a poté proti proudu řek. Obrovská námaha však byla odměněna. Kamenné bloky vylomené z doleritových skal mají zvláštní akustické vlastnosti. Když se do ně ťukne, vydávají kovový zvuk, který je slyšet na velkou vzdálenost.

Stonehenge zvuk

Paul Devereux a Jon Wozencroft z londýnské Royal College of Art se rozhodli udělat experiment přímo na stojícím monumentu. Použili kladívka z křemenného valounu, jimiž poklepávali na monolity přes kamennou „podložku“, aby nepoškodili jejich povrch. Zjistili, že údery na různá místa vydávají různé zvuky. Ty připomínají plechový bubínek, rezonující dřevo nebo kov. Podle vědců mohl Stonehenge sloužit jako obrovský xylofon, jež svolával místní jako kostelní zvony.

Vlastnosti kamenů a samotná stavba navíc fungovala jako dokonalá zvuková komora, jež zesilovala jakýkoli zvuk. Zjistil to výzkumný tým z University of Salford v Manchesteru a English Heritage, charitativní organizace spravující Stonehenge.

Akustický inženýr Trevor Cox vytisknul 3D tiskem 27 kamenů a poté pomocí silikonové formy zbylých 130 objektů. Některé z nich byly duté a vyplněné kamenivem a omítkovou směsí, další byly ze sádry. Mezery byly vyplněny plastelínou.

Pravěký sál

I přesto, že Stonehenge nemá střechu, vědci zjistili, že zvukové vlny se kdysi horizontálně odrážely a způsobily významné zesílení zvuku a také dozvuku. „Můžeme to přirovnat ke zpívání venku a ve vykachličkované koupelně. V koupelně to zní lépe," vysvětluje Cox.

Zdroj: Youtube

Podle něj je nepravděpodobné, že by o akustických zákonech pravěcí lidé věděli. Jakmile je však objevily, začaly je využívat. „Při obřadech se vždy mluví, zpívá a hraje se na flétny, bubínky a lesní rohy. Uvnitř kruhu to muselo znít úžasně," doplňuje.

Zdroj:

www.smithsonianmag.com, www.soundsofstonehenge.wordpress.com, www.lidovky.cz