Věřili byste, že více než zavraždění na ulici anebo při smilstvu se lidé ve středověku báli démonů a temných sil? Většina z nich se dle jejich mínění sdružovala v lese, který byl centrem veškerého strachu a nebezpečí. Sem putovaly duše dětí zemřelých při porodu, duše odsouzenců i trestanců, ale byli zde i vampýři, bludičky a další démoni.
Lidé ve středověku věřili, že většina démonů se dle jejich mínění sdružovala v lese, který byl centrem veškerého strachu a nebezpečí.
Strach z démonů v lese
Jedním z nejrozšířenějších přesvědčení ve středověku bylo, že v lese žijí démoni. Pro zemědělce a venkovské komunity to byl stálý zdroj strachu a obav. Věřili, že démoni mohou posednout jejich těla, způsobit neúrodu a přinést do jejich společenství nemoci a choroby.
Aby se lidé před těmito domnělými hrozbami ochránili, často prováděli různé rituály a praktiky. Vyráběli si například talismany a amulety, které měly zlé duchy zahnat, nebo se modlili a zaříkávali, aby si od Boha vyprosili ochranu.
Ne všechny praktiky však byly tak neškodné. V některých případech lidé přijímali drastická opatření, aby se ochránili před posednutím démony. Mohli například provádět exorcismus nebo se bičovat, aby démony vyhnali.
Zombie nejsou vymožeností moderních hororů
Další běžnou vírou ve středověku byl strach ze zombie. Lidé věřili, že mrtví mohou vstát z hrobů a vrátit se k životu jako zombie a pomstít se živým. Tato víra byla obzvláště silná v dobách hladomoru a nemocí, kdy se zdálo, že mrtví vstávají ve větším počtu.
V reakci na tento strach lidé přijímali extrémní opatření, aby zajistili, že mrtví nebudou moci vstát z hrobů. Například nad hroby umísťovali těžké kameny nebo železné mříže, aby zabránili mrtvým uniknout. V některých případech mrtvým dokonce uřezávali hlavy nebo je spalovali na popel, aby zajistili, že se nemohou vrátit k životu.
Na veselé video o tom, proč měli lidé obavy z čarodějnictví, se podívejte zde:
Co si o středověkém strachu myslí odborníci
Podle historika Johna Hatchera nebyla víra v nadpřirozeno pouhým důsledkem neznalosti nebo pověrčivosti. Naopak byla hluboce zakořeněná ve společenských a ekonomických podmínkách, zejména ve středověké Anglii, ale nejen tam.
Hatcher vysvětluje, že venkovské komunity byly obzvláště zranitelné vůči hladomoru a nemocem a tyto podmínky často vedly k sociálním nepokojům a konfliktům. Aby se lidé s těmito problémy vyrovnali, obraceli se k nadpřirozeným vírám a praktikám jako ke způsobu, jak získat pocit kontroly nad svými životy.
Podobně historik Timothy Jones poznamenává, že strach z démonů a zombie ve středověku souvisel s širšími obavami ze společenského nepořádku a chaosu. Ve světě, kde byl řád často křehký a nejistý, sloužila víra v nadpřirozeno jako způsob, jak posílit společenské normy a hodnoty a zajistit, aby se lidé drželi v mezích přijatelného chování.
Strach z démonů a zombie byl ve středověku hluboce zakořeněnou součástí tehdejší kultury a společnosti, a dokonce byl daleko obávanější než ze zločinců. Zatímco některé praktiky používané na ochranu před těmito vnímanými hrozbami byly relativně neškodné, jiné byly mnohem extrémnější a barbarštější. Tato víra, strach a praktiky nebyly jen výsledkem nevědomosti nebo pověrčivosti. Naopak, byly hluboce zakořeněné v sociálních a ekonomických podmínkách středověké Anglie a sloužily jako způsob, jak se vyrovnat s výzvami okolního světa.
Zdroje: www.stoplusjednicka.cz, www.iflscience.com, historycollection.com
