Charakter zbojníka, který bohatým bral, chudým dával a miloval půvabnou Eržiku, byl vytvořen ryze pro potřeby románu. Skutečný Nikola Šuhaj, vlastním jménem Mykola Sjuhaj, měl hodnotový žebříček nastaven poněkud jinak.
Vojenský zběh a zlodějíček
Narodil se 3. dubna roku 1898, a spadal tedy přesně do té nešťastné generace hochů, kteří na prahu dospělosti museli narukovat do velké války. Nikola opravdu choval city k jisté Eržice a raději než na frontě chtěl trávit čas v její náruči. V roce 1917 zběhl a skrýval se doma v Koločavě. Po válce přišly velké změny, Podkarpatská Rus spadla pod Československo a ukrajinského zběha už nikdo nehledal. Nikola Šuhaj se mohl oženit a začít řádný život.
Ten byl ale v Koločavě vždycky obtížný. Doma chyběly základní potraviny, a tak je mladý muž začal krást. V roce 1920 ho četníci zatkli a uvěznili. Z vězení se Nikolovi podařilo utéct, ale domů se přirozeně vrátit nemohl. Skrýval se v lesích, zorganizoval kolem sebe loupežnou bandu a začal přepadávat bohaté židovské obchodníky. Jednoho přepadeného údajně zabil.
Jiné prameny zase tvrdí, že při útěku z vězení zamordoval četníka. Nedá se dohledat, jak to všechno přesně bylo, nicméně se zdá, že několik vražd Nikola Šuhaj na svědomí měl. Pokud něco rozdal chudým, byly to úplatky, jimiž si chtěl vesničany zavázat, aby ho kryli před policií.
Fotografie zavražděného Nikoly Šuhaje a jeho bratra
Zrada pro 3000 korun
Stal se hledanou osobou a na jeho hlavu byla vypsána odměna 3000 korun. Ve své době šlo o závratný obnos, za který se v chudičké Koločavě dalo zakoupit malé hospodářství. Na jedné straně to znamenalo, že úřady musely Nikolu považovat za opravdu nebezpečného zločince, jenž šířil v kraji strach a hrůzu. Na straně druhé bylo zřejmé, že někdo lačný peněz dříve či později policii k Šuhajovi dovede.
To se opravdu stalo. Odměna zlákala lupičovy vlastní kumpány, kteří se na něho domluvili. Nenašli ale odvahu chytit ho živého, a tak se za ním vypravili do lesa s lahvemi vodky pod záminkou, že společně popijí. Když se Nikola Šuhaj opil tak, že mu padala hlava a usínal, kumpáni ho ubili sekyrami. Spolu s ním brutálně umlátili i jeho mladšího bratra Juru, kterému v té době bylo pouhých 15 let. Teprve potom zavolali četníky, aby se jim pochlubili, že loupežníka dopadli.
Ubohá Eržika v té době byla těhotná a nemohla uvěřit, že se její manžel dopustil krvavých činů, které jí policie vylíčila. Čas ale rány zahojil a provdala se znovu. Její potomci žijí v Koločavě dodnes.
Zdroje: zoommagazin.iprima.cz, history.hnonline.sk, cs.wikipedia.org
