Na okraji středověké společnosti: Jak se žilo nádeníkům, nevěstkám a žebrákům

19. červenec 2020 četba na 3 minuty
Fyzicky postižení a malomocní byli odkázáni na milodary.

Fyzicky postižení a malomocní byli odkázáni na milodary.

Foto: Shutterstock.com

Historické romány se obvykle zaměřují na životní styl bohatých a mocných. Ti ovšem ve středověkých městech tvořili jen asi čtvrtinu obyvatel. Většina lidí neměla žádný majetek, natož vlastní bydlení; kdo navíc nesehnal ani práci, přežíval na ulici.

Ve 14. století stálo v Praze přibližně 4 tisíce domů, na které připadalo zhruba 80-100 tisíc lidí, včetně přechodných obyvatel, jimiž byli především obchodníci a studenti. V jednom domě bydleli kromě majitele a jeho rodiny také sluhové, čeledíni a děvečky, případně i nezaopatření příbuzní. Kdo nenašel pána, který by ho vzal do služby, ocitl se bez střechy nad hlavou. Co si mohl počít?

Pokud šlo o člověka pracovitého a počestného, uživil se jako nádeník. Na stavbách, v řemeslných dílnách a na polích okolo města bylo vždy potřeba pomocných rukou a denní mzda stačila na večeři a pivo v krčmě.

Z nádenického platu si ovšem jeden nemohl pořídit ani lepší šaty. Navíc, práce pomocného dělníka byla většinou nárazová či sezónní, nikdo vám nezaručil trvalý příjem. Bylo tak snadné nechat se svést na dráhu zločinu. Zlodějna nevyžadovala tolik námahy jako celodenní dřina za nuzný peníz, a v hospodě jste vždycky našli překupníka, který od vás kradené zboží ochotně koupil.

Pro dobrodružné povahy tu byla možnost připojit se ke skupinám potulných herců a kejklířů, kteří putovali od města k městu celou Evropou. Umíš zpívat, tančit nebo hrát na hudební nástroj? Pak jsi náš člověk.

Jestliže jste se nedejbože nakazili leprou nebo jste trpěli nějakým fyzickým postižením, nezbývalo vám nic jiného, než jít žebrotou a spolehnout se na milodary církve.

Co když se ale v pozici nezaměstnaného nuzáka neocitl muž, nýbrž mladá žena? Inu, nevěstince pořád nabíraly. Dotyčná sice musela nosit šlojíř se žlutými okraji a cnostní měšťané ji nazývali prázdnou ženkou či harapannou, v "domě kurevském" však měla teplou postel a slušné jídlo. Navíc nešlo o žádnou nelegální činnost - vždyť středověké nevěstince plnily městské pokladny tučnými daněmi! Nakonec, když měla dívka štěstí, někdo ze stálých zákazníků ji mohl požádat o ruku a učinit ji počestnou ženou.

A pak tu byla práce, ze které měli všichni hrůzu. Nicméně i mistr popravčí musel někde najít své pacholky. Neplatil jim nejhůř. Museli se jen smířit s tím, že je budou lidé obcházet obloukem a ze všech společenských kruhů budou stát v tom nejnižším. Navíc, popravy odsouzenců patřily k té "čistší" náplni práce - kati se svými pomocníky měli často za povinnost také vyklízení jímek a likvidaci mršin. Tato profese zkrátka vyžadovala určitou povahu…

Akční letáky