www.medievalists.net, www.medievalists.net
Zima znamená smrt
Už v období pozdního středověku byla zima symbolem stáří, chudoby a především smrti. Vzpomeňme starý lidový zvyk „vynášení smrti“ – Morany, slaměné figury v ženských šatech, který byl tradičně spojený s vítáním jara, znovuzrozením. Zima jako „smrt“ nebyl jen pouhý symbol. Těžké období představovala i pro ty s plnými měšci. Měli to však v mnohém ohledu jednodušší než chudák v nuzné chalupě s kupou dětí. Co ho soužilo nejvíc? Odpovědi nemusíme hledat jen v dobových zápiscích, stačí se podívat do přírody. Nejdřív ale…
… „nedrkotat zuby“
Středověký Evropan, ať modré či prosté krve nebyl tak zhýčkaný jako jsme my všichni v posledních desetiletích. Už s přicházejícím podzimem a ochlazováním se jeho „vnitřní kalendář“ začal na těžké období připravovat. Člověk se přirozeně otužoval. I tak bylo nezbytné se v zimě ohřát. Zdrojem tepla v prostých staveních bylo nejčastěji otevřené ohniště uprostřed místnosti, ohraničené kameny, které déle držely teplo. Na zimu se otvory v domě, kterými táhlo, utěsnily mechem, slámou, starými hadry nebo jiným materiálem. Obyvatelé uvnitř přesto museli nosit svrchní oblečení a teplou obuv. Ven, stejně jako my, si i chudí v rámci možností oblékali teplé vlněné kabáty, čepice, palčáky, rukávníky.
Kožešiny byly výsadou majetných. Třeba v Anglii ve 14. století zákon přímo určoval, jaká společenská vrstva smí nosit kožešiny a dokonce jaké. Jehněčí, liščí a kočičí byly například určeny pro ženy statkářů a řemeslníků. I ti chudší si přišli k nějakému kožíšku z menší zvěře, kterou jim případně pán dovolil ulovit. Ač malá, také hřála.
Chudí jedli velmi husté polévky ze zeleniny a luštěnin
Dalším zdrojem tepla bylo teplo živočišné. Chudá rodina spala pohromadě a v noci (i ve dne) se hřála navzájem. Nezřídka, zvláště v některých oblastech, bylo obydlí přímo spojeno s chlévy, protože z nich šlo teplo. Domácí zvířata také často žila s rodinou přímo v obytných místnostech.
A teď pohled do přírody
Příroda se na zimu nachystá. Stromy shodí listí, mnohé rostliny se stáhnou pod zem, někteří živočichové zimu prospí. Proč? Hlavním důvodem je nedostatek potravy. Ti, kteří se neschovají do svých skrýší, se s chladem vyrovnají, musí ale přežít o chudé stravě. Často trpí hladem. Stejně tak na tom byla chudina. Víc, než zima ji mohl trápil hlad a skrovné zásoby potravin, zvláště po roce neúrody.
Chudí potřebovali na zimu výživnou stravu, která by jim poskytla dostatek energie. Jíst holoubátka pečená na másle, zajídat je fíky a zapíjet červeným vínem, jak se doporučovalo zámožným, aby se vyrovnali s pochmurnými účinky zimy, si dovolit nemohli. Běžnou stravou bylo jídlo vařené v kotlíku – velmi hustá polévka. Základem byla cibule a zelenina. Do ní se přidávaly luštěniny jako hrách, čočka, fazole, dále sušené byliny, především petržel a sušené ovoce. Pokud měl chudák slípku, pak se do polévky přihodilo vejce. Někdy se jim od milosrdného statkáře podařilo sehnat i kus špeku nebo kousek na zimu nasoleného masa.
Jak se žilo v zimě se podívejte na následujícím videu:
Nástrahy zimy
Následkem krátkých dnů s nedostatkem slunečního záření a pobytu na čerstvém vzduchu, vitamínů a vlhkosti v zimě chudí lidé trpěli daleko víc nemocemi. Běžný byl třeba zápal plic, na který se umíralo. Příčinou nemocí bylo i větší „zimní soužití“ se zvířaty. Zvířecí blechy a parazité na člověka můžou přenést nemoci, jak je známo. Ve středověku na ně nebyl lék, a zvláště zimou oslabený organismus člověka se s nimi v té době nedokázal vypořádat.
Kronikáři zaznamenali i případy úmrtí, které zavinil sníh. Přívaly sněhu často osamělá chudá stavení naprosto odřízly od světa a rodiny uvěznily. Chudí neměli možnost doplnit si zásoby potravin a zemřeli hladem a zimou. Jeden takový případ zaznamenal písař z italského Montpellier v roce 1389. V témže roce také skončili v bílém hrobě nejen chudí, ale i obyvatelé větších zemědělských usedlostí. Zřítily se na ně stropy pod tíhou neobvyklé sněhové nadílky.
