Lidské chodidlo se skládá z 52 kostí z celkového počtu 206 v lidském těle. Má více než 30 svalů, které jsou spirálovitě ukotvené a umožňují nám tak napřímení zad. Nožní klenba pomáhá tlumit energii došlapu, a tak chrání klouby až k páteři.
Podle amerického výzkumníka Louise Erika Trinkause se chodidlo pravěkého člověka podobalo noze opičí s palcem postaveným proti ostatním prstům. Postupem času se zmenšoval a posouval do řady k ostatním. Čím více se lidé pohybovali, tím znatelněji pociťovali, že potřebují své šlapky chránit. Vznikly tak boty.
Boty, boty, botičky
První boty byly vyráběny z vláknitých materiálů. Využívala se tráva nebo šáchor papyrusový. Už slavný zmrzlý muž Ötzi měl na nohou koženou obuv. Podrážka byla zhotovena z medvědí kůže a klenbu tvořila mřížka z lipového lýčí. Vnitřek boty byl vycpán senem. Kožené sandále, známé jako „kristusky", se využívaly zejména ve Středomoří.
Středověk přinesl nové typy obuvi. Nosily se převážně uzavřené boty s kulatou špičkou. Ty byly praktické při nasedání na koně. Noha se tak snadno dostala do třmenu. Postupem času se špička boty prodlužovala. Ve 14. století byly tzv. poulaines vrcholem módy. Paleopatologové však zjistili, že středověcí muži a ženy za tuto parádu zaplatili bolestivým vbočením palce.
„Našli jsme degenerativní změny na kostech nohy, které nesou známky bočního tlaku na palec. Už jen z pohledu to vypadá bolestivě," říká paleopatoložka Jenna Dittmar. Ta společně s kolegy analyzovala celkem 177 koster z období od 11. do 15. století pohřbených v Cambridgi a okolí. Tým zjistil, že 27 % těl pocházejících ze 14. a 15. století mají vbočený palec. U starších pozůstatků to bylo jen 6 %. Tato dysfunkce se také častěji našla u bohatších jedinců uložených na městském nebo klášterním hřbitově. Na venkovském krchově mělo vbočený palec jen 3 % koster.
Středověk a chůze
Středověké boty měly navíc tenkou podrážku. „Spíše než boty to byly kožené ponožky. Ty sice chodidlo chránily, lidé ale stejně museli našlapovat opatrněji," říká historický šermíř Raland Warzecha. Středověký člověk tak chodil jinak, než jsme zvyklí.
Místo toho, aby nejdříve došlo ke kontaktu paty se zemí a pohyb byl ukončen přes palec, krok začínal od bříšek prstů. Lidé vystrkovali nohy jako baleríny před sebe, prozkoumali terén a pak došlápli celou vahou těla. „Mělo to čistě praktický efekt. Cítíte tak cestu, po které jdete," říká Warzecha. „Když jdu bos, dělám to samé. Nešlápnu tak na vosu nebo slimáka. Pokud se nejprve dotknete země palcem, vždy můžete zvednout nohu zpět nahoru."
Zdroje: www.stoplusjednicka.cz, magazin.aktualne.cz, www.mentalfloss.com
